Podíl tmavých složek v obj. % se neudává, záleží na jejich chemickém složení. Obecně platí, že čím kyselejší hornina je, tím je světlejší sklo.

Vulkanická skla mohou vznikat při velmi rychlém tuhnutí v okrajových partiích lávových příkrovů, vzácněji může sklovitě utuhnout i jejich celkový objem. Mohou vznikat i utuhnutím vyvržené lávy.

Makroskopicky mají sklovitý nebo smolný lesk, lasturnatý lom, nebo se rozpadají perličkovitě (perlit). Jsou kompaktní i pórovité (pemza). Obvykle obsahují drobné krystalinity minerálů rozmanitých tvarů. Vznik vulkanických skel závisí na viskozitě magmatu. Nejčastější jsou skla kyselá a intermediální. Mohou však svým složením odpovídat nejrůznějším efuzívním horninám (známé jsou např. bazaltické pemzy).

Podle makroskopického vzhledu se obvykle rozlišuje: obsidián, smolek, perlit a pemza.

Obsidián

Přírodní vulkanické sklo vyznačující se makroskopicky skelným leskem a lasturnatým lomem. Na rozdíl od smolku má velmi nízký obsah vody (1 - 2%).

Obsidián. Island. Petrografická depozita katedry mineralogie a petrografie, PřF MU Brno.

Výskyt: Na východním Slovensku, nedaleko Selešky u Bodrogu při hranici s Maďarskem, spolu s ryolity u Bartošovy Lehotky, Tokajské vrchy, okolí Hliníku a další místa v Kremnicko-Štiavnickém pohoří. Dále např. Sedmihradsko, Yelowstonský národní park v USA, Liparské ostrovy, východní Sibiř.

Praktické použití: Vzhledem ke svému lasturnatému lomu byly používány k výrobě kamenných zbraní jak v kulturách pravěku, tak i v kulturách historických, které neznaly užitkové kovy (např. v Americe, na oceánských ostrovech).

Využívá se ho i pro datování kultur, které se provádí na základě posouzení mocnosti vrstvičky hydratovaného skla na čerstvém lomu. Lze používat pro artefakty starší 200-200 000 let.

Smolek

Smolek s porfyrickými vyrostlicemi. Spechthansen. Sasko. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie MU Brno.

Smolek má typicky smolný lesk a nepravidelný až lasturnatý lom. Tvoří okrajové partie lávových proudů nebo samostatné polohy. Obvykle obsahuje malé množství drobných porfyrických vyrostlic (křemen, živce, biotit) nebo jejich mikrolity. Má vyšší obsah vody (obvykle mezi 4-10%), kterým se odlišuje od obsidiánu (pod 1-2%).

Výskyt: Ve SR byl popsán u Hliníku, dále od Merníku (u Vranova nad Toplou, u Prešova). Nalezneme jej i v Sasku, v širším okolí Míšně.

Perlit

Vulkanické sklo s s drobně kuličkovitou odlučností, která vzniká v důsledku vnitřního pnutí při jeho ochlazování. Název odráží stavbu.

Výskyt: Vyskytuje se ve SR. Provází ryolity v Kremnickém a Štiavnickém pohoří (u Hliníku), nalezneme jej v Tokajských vrších, dále pak např. v okolí Padovy v Itálii.

Praktické použití:V posledních letech se perlit.využívá k výrobě tzv. expandovaného perlitu. Prudkým zahříváním rychle ztrácí vodu a zvětšuje svůj objem až 10krát, při získání pórovité textury. Expandit je cennou surovinou pro výrobu lehčených staviv, má rovněž výborné izolační a filtrační vlastnosti.

Pemza

Termín se používá pro označení světlých, lehkých, pěnových skel s malým obsahem vody. Póry jsou tak četné, že horninu nadlehčují do té míry, že má menší specifickou hmotnost než voda. Složením odpovídá nejčastěji ryolitu. Jsou však známé i pemzy dacitické, ryodacitické a vzácně i bazaltické. Obsahuje v malém množství mikrokrystaly, nebo fluidálně uspořádané mikrolity. Vyskytuje se v asociaci s ostatními varietami vulkanických skel. Obsah vody je nízký obdobně jako u obsidiánu.

Výskyt: Ve SR Tokajské vrchy, ryolitická pemza byla popsána z údolí Toplé u Hliníku, dále se vyskytují na Liparských ostrovech nebo v Zakavkazku.

Praktické použití: Pemzu lze používat jako kamenivo do pórobetonu (lehčená staviva).