Definice: Bazalty jsou efuzívní ekvivalenty gabra. Spolu s andezity spadají do oblasti 10 QAPF diagramu. Živce jsou zastoupené bazickými plagioklasy (labradorit, bytownit a vzácněji anortit), které tvoří 90-100% z křemene a živců, alkalické živce (0-10% z živců), křemen (0-5% z křemene a živců). Přibýváním křemene (5-20%) přecházejí do kvarcbazaltů, bez křemene a s foidy (0-10% zejména nefelinu) v bazalty s foidy.
Barva:	Různé tmavé odstíny zelené, šedé, hnědé, červené až černé.
Textura:	Masivní, pórovitá, polštářovitá, fluidální, mandlovcová, bobovitá.
Struktura:	Porfyrická, glomerofyrická, poikiloofitická, ofitická, hyaloofitická, hemikrystalická, holokrystalická, sklovitá.
Minerální/ normativní složení:	Světlé minerály:	Labradorit, bytownit, vzácně anortit. K-živce jsou vzácné.
	Tmavé minerály:	Augit, titan-augit, pigeonit a méně častý rombický pyroxen, olivín, amfibol a vzácně i biotit olivín.
	Akcesorie:	Apatit, titan-magnetit, ilmenit, sulfidy.
Plagioklasy:	V porovnání s předchozími andezity tvoří poměrně vzácně porfyrické vyrostlice, nejčastěji jsou zastoupeny jen v základní hmotě. Ojedinělé vyrostlice mohou být zonální. Běžné jsou polysyntetické srůsty podle albitového, periklinového a karlovarského srůstového zákona a dvojčatné triády. Plagioklasy tvoří na jedné straně tabulkovité a na druhé až dlouze lištovité krystaly. Omezené mohou být automorfně, hypautomorfně i xenomorfně.
Pyroxeny:	Rombické pyroxeny jsou zastoupeny hyperstenem, který se obvykle vyskytuje s monoklinickým augitem. Pokud pyroxeny tvoří porfyrické vyrostlice jsou obvykle krátce sloupcovité, zonální, vyvinuta je i přesýpátková struktura a dvojčatné lamely.
Amfiboly:	Amfiboly vystupující ve formě porfyrických vyrostlic, jsou běžně magmaticky korodované, lemované tmavou obrubou tvořenou magnetitem a pyroxenem.
Biotit:	Je drobně lupenitý, poměrně vzácný, obvykle se vyskytuje spolu s amfibolem.

Se zřetelem na jejich základní geochemické řady pak odpovídají: vápenato-alkalické bazalty a bazalty se zvýšenými obsahy Al₂O₃ (nově leukobazalty) oblasti 10* QAPF diagramu; tholeiitické bazalty poli 10 a částečně i 10*; alkalické bazalty nejčastěji poli 10´. Hawaiity se promítají do pole 9´ a 10´, mugearity do oblasti 9 a 9´.

Terminologie:

Jednoznačně doporučený je název bazalt bez ohledu na stáří vulkanitu.

Diabas

Termín používaný pro paleozoické a prekambrické bazalty, není doporučen.


"Diabas". Švédsko. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.

Melafyr

Termín je považován za zastaralý.


"Melafyr" s poryfrickými vyrostlicemi plagioklasu a pyroxenu. Poprad. SR. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.

Spilit

Termín je vázán na prokazatelné metasomatické či metamorfní změny ve facii zelených břidlic (kryje se s termínem metabazalt, který je doporučen).

Dolerit

Název můžeme používat pro středně zrnité horniny, vystupující v žilách, čočkách a pod., s ofitickou nebo intersertální strukturou. Může být i alterovaný, geologický věk není rozhodující.

Často je však chápán i jako synonymum mikrogabra.

Obr. 1 Ofitická struktura Lištovité plagioklasy jsou geometricky uspořádány, prostory mezi nimi vyplňuje jeden pyroxenový jedinec. Bazalt (dolerit) Bohutín.

Obr. 2 Bazalt (dolerit). Glranuloofitická struktura. Prostory mezi lištovitými plagioklasy vyplňuje několik pyroxenových jedinců. Dalce u Jičína.

Obr. 3 Bazalt. Poikiloofitická struktura. Větší jedinci pyroxenu uzavírají lištovité plagioklasy. Bazalt, Roškopov u Nové Paky. 1N / XN.

Obr. 4 Olivínový bazalt. Olivín, pyroxen, plagioklas, základní hmota hemikrystalická. Starz u Bekdorfu.1N.

Obr. 5 Struktura hemikrystalická. Porfyrické vyrostlice tvoří lištovité plagioklasy a drobné krátce sloupcovité pyroxeny. Bazalt. Těšetice u Bochova u Karlových Var.

Obr. 6 Mandlovcová textura bazaltu (melafyr). Kalcit, chlorit, křemen, plagioklas. Horky u Staré Paky.

Porfyrické vyrostlice se mohou shlukovat v glomerofyry. Základní hmota porfyrických variet může být ofitická, intersertální, pilotaxitická, hyalopilitická. Ve stejnoměrně zrnitých varietách může být i hypautomorfně zrnitá. Variety s porfyrickými vyrostlicemi olivínu mohou mít i vitrofyrickou základní hmotu. Bazalty jsou nejčastěji horniny melanokratní. Pro kvantitativně mineralogickou klasifikaci však mají největší význam živce.

Od pyroxenových andezitů se bazalty liší přítomností bazického plagioklasu a vyšším obsahem tmavých minerálů. Od alkalických hornin (tefritů, bazanitů, nefelínitů apod.) se odlišují nepřítomnými foidy.

Mezi ekvivalenty plutonit - vulkanit platí :” hodně bazaltů málo gaber, hodně granitů, málo ryolitů”.

Bazalty patří mezi nejrozšířenější výlevné horniny v komplexech nejrůznějšího stáří, jejichž objem daleko převažuje ostatní efuzíva. Tvoří nejčastěji lávové proudy, vulkanické brekcie, tufy, aglomeráty. Za vhodných geotektonických podmínek vystupuje velmi tekutá láva podél hlubokých zlomů, vylévá se a pokrývá obrovské plochy zemského povrchu (tzv. platóbazalty). V jiných, zejména pod vodní hladinou vylitých, lávových proudech vznikají polštářové, tzv. pillow - lávy a variolitické textury. Při vzniku polštářových láv se proud rozpadá na množství vakovitých polštářových útvarů, které jsou na sebe nakupeny a mezery mezi nimi mohou být vyplněny i jiným horninovým materiálem.

Bazalty bývají postiženy druhotnými alteracemi, tmavé minerály se mění na aktinolit, chlorit, karbonáty, epidot aj., bazické plagioklasy jsou nahrazovány albitem. Albitizace je charakteristickým rysem metabazaltů (albitizované, metasomaticky postižené bazalty - spility). Při povrchovém zvětrávání se některé bazalty rozpadají úlomkovitě, hrubozrnnější variety na písčito-jílovitou zvětralinu (velmi úrodná), pro jiné je charakteristický drobně kuličkový (bročky) rozpad, tzv. sonnenbrand. Odlučnost bazaltických hornin je sloupcovitá, někdy deskovitá nebo balvanovitá.

Variety bazaltů:

Tholeiit (tholeiitový bazalt)

Obvykle má makroskopicky velmi tmavou barvu, je šedočerný až černý. Tmavé minerály jsou zastoupeny více než 35% obj., pokud je jejich obsah nižší jde o leukobazalt.

Hornina složená v podstatě z plagioklasu, augitu a rombického pyroxenu. Augit tvoří velmi často velké, makroskopicky patrné vyrostlice. Křemen je podružný, zastoupen zejména mezi normativními minerály (kvarcnormativní tholeiit). Pokud je přítomen olivín ve vyrostlicích uvádí se v názvu a jde o olivínový tholeiit. Existují i tholeiity, které mají vyrostlice tvořené pouze, nebo téměř pouze, plagioklasy. Tyto se často označují jako bazalty s vysokými obsahy Al₂O₃, nebo vysoce hliníkové bazalty. Vhodnější by mohl být název leukobazalt.

Olivínový bazalt

Představuje v rámci bazaltů horninu zrnitostně nejhrubší a současně i nejtmavší. Charakteristická je přítomnost porfyrických vyrostlic olivínu. Pokud olivín zjistíme přepočtem na mesonormu horniny jde o olivín-normativní bazalt (s pyroxenem) nebo o olivín-normativní bazalt s foidy (s nefelinem).

Nejvyšší obsah olivínu má oceánský melanobazalt -pikrobazalt.

Výskyt: Bazalty jsou velmi rozšířené, zastoupené téměř ve všech geologických útvarech. Terciérní bazalty se vyskytují v Českém středohoří (Žebreník u Ústí nad Labem) a v Doupovských horách (olivínové). Bazalty permokarbonské nalezneme zejména v Podkrkonošské pahorkatině a vnitrosudetské depresi. Časté jsou zde mandlovce (od nich byl odvozen termín melafyr), krásně zbarvené a bohaté na druhotné minerály v mandlích (Horky, Kozákov, vrch Levín).

Staropaleozoické bazalty (diabasy) se vyskytují nejhojněji barrandienském ordoviku a siluru; devonské vystupují v Nízkém Jeseníku a v metabazitové zóně brněnského masívu (část je pravděpodobně starší). Nejstarší bazalty svrchního proterozoika (dříve tzv. spility, kyzové spility od Chvaletic) jsou často ve formě pillow - láv zastoupeny hlavně v pruhu mezi Klatovy a Kralupy nad Vltavou.

Ve SR vystupují bazalty v širším okolí Filakova. Byly v nich popsány i xenolity peridotitů.

Praktické použití: Spolu s vysokou pevností (1500 - 3000 kg/cm², u jemnozrnných až 4000 kg/cm²) se vyznačují i velkou houževnatostí. Hodí se zejména na kvalitní štěrk, štět, eventuálně na stavební kamenivo do betonů, i přesto, že je méně vhodný na dlažbu (nevhodná - klouže), býval dost často k těmto účelům používán (využívalo se kontrastu světlých kvarcitů a tmavých bazaltů). Přirozené bazaltové sloupy se užívají na stavební práce, zejména na hráze (Holandsko, Řecko), kde se výhodně uplatňuje jejich značná specifická váha a odolnost.

V posledních desetiletích nalézá stále většího uplatnění petrurgie, rozšiřují se výrobky z uměle taveného bazaltu, zhotovují se z něho dlaždice, může být odléván do forem. Po správném vykrystalování mají výrobky vynikající mechanické vlastnosti, vysokou odolnost vůči tření, ve které daleko předčí výrobky z ušlechtilých ocelí (např. různá potrubí pro dopravu sypkých materiálů, pumpy apod.). Rozstřikováním taveného bazaltu pomocí proudu vzduchu nebo páry lze vyrobit bazaltovou vatu, která má vynikající izolační vlastnosti.

Olivínový bazalt s foidy

Definice: Podle Streckeisenovy klasifikace je složen z plagioklasu (labradorit, bytownit vzácněji anortit 90-100% z živců), alkalických živců (0-10% z živců) a foidu (nejčastěji nefelin 0-10% z živců a foidů). Jak vyplývá z předchozího textu je definování tohoto termínu problematické. Je velmi pravděpodobné, že olivínový bazalt (s normativním nefelinem) lze lehce zaměnit za olivínový bazalt s foidy (s nefelinem). Nefelin nemusí být vždy v hornině přítomen jako reálný minerál, musí však být zastoupen v normě horniny.
Barva:	Tmavě šedá, zelenošedá.
Textura:	Masivní, pórovitá.
Struktura:	Porfyrická.
Poznámka:	Obvykle obsahují olivínové nodule.
Minerální / Normativní složení:	Světlé minerály:	Plagioklas (labradorit, bytownit vzácněji anortit), alkalické živce zástupce živců (nejčastěji nefelin.
	Tmavé minerály:	Olivín, tabulkovité krystaly červeného biotitu a hnědý amfibol.
	Akcesorie:	Apatit, titanomagnetit, a ilmenit.

Označení leukobazalt použijeme v případě, kdy obsah tmavých minerálů je nižší než 35% a naopak melanobazalt pří M vyšším než 70% obj. Přibýváním foidů přecházejí olivínové bazalty s foidy plynule do bazanitů.

Ankaranit = olivínový pikrobazalt s foidy. Velmi často obsahuje vyrostlice augitu a méně olivínu.

Výskyt: Olivínové bazalty s foidy jsou svým výskytem vázány na velké zlomové struktury kontinentů. Nejznámější jsou z Afrického riftu.

V ČR k nim byly řazeny bazalty nefelinem z Podhorního Újezdu.

Bazalt. Semily. Petrografická depozita katedry mineralogie a petrografie, PřF MU Brno.

Utuhlá bazaltová láva. Island. Petrografická depozita katedry mineralogie a petrografie, PřF MU Brno.