Vápenato-alkalické lamprofyry


Alkalické lamprofyry


Melilitové lamporfyry

Podíl tmavých minerálů v obj. %

Barva:	Tmavá, šedočerná, šedozelená, černohnědá, hnědá.
Textura:	Všesměrně zrnitá, kulovitá.
Zrnitost:	Jemně až středně zrnitá.
Struktura:	Porfyrická, lamprofyrická (neobsahuje porfyrické vyrostlice živců), holokrystalické, hemikrystalické.
Minerální složení:	Tmavé minerály:	Obsahují v podstatném množství biotit (Fe-flogopit), amfibol, klinopyroxen, olivín, melilit (alnöity).
	Světlé minerály:	Pokud jsou přítomny živce nebo foidy, vyskytují se pouze v základní hmotě.
	Akcesorie:	Apatit, Fe oxidy a sulfidy.
Poznámka:	Přesné určení primárního modálního složení je vzhledem k alteracím obtížné, hranice QAPF diagramu jsou proto znázorněny orientačně.

Lamprofyry jsou tmavé horniny, složitých staveb neobvyklých v plutonických a vulkanických horninách. To bylo důvodem pro vypracování jejich samostatné klasifikace. Minerálním složením, stavbami a současně značnou variabilitou chemického složení se liší jak mezi sebou navzájem, tak i od typických plutonických či vulkanických hornin. Jejich pozice ve Streckeisenově klasifikačním diagramu je doložena v úvodním schématu.

Lamprofyry jsou mesokratní až melanokratní (vzácně ultramafické) horniny s nápadnými porfyrickými strukturami. Jejich základní minerální složení je uvedeno výše.

Tmavé minerály (olivín, pyroxeny, biotit) a živce, mohou být výrazně alterované. Často obsahují minerály s OH^- (amfiboly, biotit, chlority, serpentin, mastek apod.), karbonáty (kalcit), sulfidy, apatit a zeolity.

Kalcit, zeolity a další hydrotermální minerály mohou mít ráz minerálů primárních. Pokud budeme srovnávat jejich chemické složení s odpovídajícími plutonity zjistíme, že obsah H ₂O, CO₂, S, P₂O₅ O, CO₂, S, P₂O₅, Ba a některých dalších prvků je v porovnání s nimi vysoký.

Lamprofyry se dále dělí na:

1) Vápenato-alkalické (lamprofyry v užším smyslu; vystupují v asociaci s postorogenními granitoidními komplexy): mineta, vogezit, kersantit, spessartit.

2) Alkalické lamprofyry: camptonit, sannait, monchiquit. Vystupují v asociaci s alkalickými komplexy nebo s karbonatity.

3) Melilitové lamprofyry: alnöity, polzenity (modlibovity, luhity, vesecity, bergality). Vystupují v asociaci s alkalickými horninami a karbonatity.

Lamprofyry jsou horniny rozšířené nejen v ČR, ale popisované v různých horninových asociacích po celém světě. Známé jsou jejich výskyty z Evropy: Německo, Francie, Itálie, dále Španělsko, Portugalsko i ze Skandinávie: Norsko, Finsko.

Obr. 1 Lamprofyrová struktura. Biotit, pyroxen, amfibol, živce, apatit. Mineta. Kožlí.

Mineta

Barva:	Šedočerná s leklými tabulkami biotitu; navětralá je červenavě šedočerná, rezavě hnědá až červeně hnědošedá.
Textura:	Všesměrně zrnitá, kulovitá, plošně paralelní.
Zrnitost:	Drobně, středně až jemně zrnitá.
Struktura:	Porfyrická s mikrohypautomorfně zrnitou základní hmotou.
Minerální složení:	Tmavé minerály:	Biotit, v malém množství diopsid, diopsid-augit, olivín (většinou zcela rozložený) a amfibol.
	Světlé minerály:	Alkalické živce (ortoklas a albit) výrazně převažují nad plagioklasy (albit-oligoklas).
	Akcesorie:	Apatit a Fe oxidy i sulfidy, vzácněji titanit, zirkon.
Biotit:	Automorfně až hypautomorfně omezené porfyrické vyrostlice v základní hmotě složené z alkalických živců, biotitu + plagioklasu. Lupínky biotitu mohou být i dlouze protáhlé, lištovité až 2 cm velké. Biotit tvoří hojné a nápadné vyrostlice na okrajích často vyvinuté tmavými lemy.
Pyroxen:	Drobnější automorfně omezené sloupečky světle hnědé barvy. Obvykle odpovídají diopsidu nebo diopsid-augitu.
Amfibol:	Může být hnědý, s načervenalým odstínem nebo nazelenalý až bezbarvý. Obvykle je součástí základní hmoty.
Olivín:	Je serpentinizován nebo pseudomorfován pilitem (tremolit, aktinolit, chlorit, mastek, karbonát). Na jeho přítomnost se často soudí podle typických obrysů pseudomorfóz.

Čistě biotitové minety se vyskytují zřídka. Obvykle obsahují i pyroxen (pyroxen-biotitové) nebo amfibol. Porfyrická struktura je dobře viditelná i makroskopicky. Postupným přibýváním porfyrických vyrostlic živců přecházejí do porfyrických mikrosyenitů.

Minety velmi snadno zvětrávají. V navětralých partiích může být patrná kulovitá odlučnost.

Výskyt: V Českém masivu vystupují spolu s ostatními lamprofyry ve středočeském plutonu (Kozárovice na Mirovicku, širší okolí Nepomuku atd.). Běžné jsou v moldanubiku, vystupují východně od centrálního moldanubického plutonu. Ze středočeského plutonu byla popsána např. i křemenná mineta u Roudenského rybníka z. od Blatné.

Mineta. Malčice u Písku. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.

Vogesit

Makroskopicky tmavošedý až černý, mohou být porfyrický i stejnoměrně zrnitý. Obsahuje alkalické živce (ortoklas převažuje nad albitem), amfibol, diopsidový pyroxen a malé množství plagioklasu (oligoklas-andezín). Tmavé minerály jsou zastoupeny amfibolem, nebo amfibolem a pyroxenem (diopsid, diopsid-augit, augit), + olivín, + biotit.

Porfyrické vyrostlice tvoří amfibol, nebo amfibol + pyroxen, vzácněji olivín a ojediněle i biotit.

Olivín bývá přeměněn v pilit. Základní hmota je tvořena nejčastěji ortoklasem, který bývá "prošpikován" jehličkovitým amfibolem.

Přibýváním biotitu přecházejí vogesity do minet, přibýváním plagioklasu (na úkor alkalických živců, především ortoklasu), do spessartitů.

Výskyt: Byly popsány ze středočeského plutonu (Úročnice u Benešova).

Kersantit

Makroskopicky velmi podobný minetě, šedočerný s nápadnými lupínky biotitu.

Na jeho minerálním složení se podílejí biotit, plagioklas (oligoklas – andezín), augit + alkalické živce, dále diopsid nebo augit, amfibol, + i olivín nebo křemen. Akcesoricky je zastoupen apatit, kalcit, Fe-oxidy a sulfidy.

Přibýváním ortoklasu přecházejí do minet, přibýváním amfibolů do spessartitů.

Výskyt: V ČR byly popsány ze středočeského plutonu (Kojetín u Milína, Kasejovice), z centrálního moldanubického plutonu (zvláště z jv. části), z krkonošsko – jizerského masivu i ze západní Moravy.

Spessartit

Barva spessartitu je tmavošedá až černošedá, často s nazelenalým odstínem.

Texturu má celistvou, mandlovcovitou, časté jsou miaroly. Mohou být porfyrické i stejnoměrně zrnité. Základní hmota porfyrických variet je jemně zrnitá až afanitická.

Obsahuje amfibol a plagioklas (oligoklas – andezín), + diopsid-augit, + alkalické živce (ortoklas), někdy i olivín nebo křemen. Akcesoricky apatit, kalcit, Fe-oxidy a sulfidy.

Porfyrické vyrostlice tvoří nejčastěji amfibol.

Přibýváním porfyrických vyrostlic plagioklasů přecházejí do porfyrických mikrodioritů.

Výskyt: Středočeský pluton (hráz u Štěchovic, okolí Milína, Mnichovice u Říčan), křivoklátsko-rokycanské pásmo, krkonošsko – jizerský, lužický masiv vzácně brněnský masív.

Camptonit

Makroskopicky šedočerná až černá hornina s porfyrickými vyrostlicemi augitu, Ti-augitu, biotitu a amfibolu (barkevikit, kaersutit) v jemně zrnité až afanitické, často prismatické, základní hmotě.

Základní hmotu tvoří lištovitý labradorit, sloupečkovitý amfibol a pyroxen. Akcesoricky jsou zastoupené, na straně jedné alkalické živce s foidy (někdy i olivín) nebo, na straně druhé, alkalické živce a křemen.

Někdy obsahují více kalcitu nebo chloritu.

Výskyt: V ČR popsán z Českého středohoří, kde je vázán na essexitové pně u Roztok nad Labem. Typickou lokalitou, podle které byl nazván, je Campton Falls, New Hampshir, USA.

Sannait

Je téměř totožný se camptonitem. Odlišuje se převahou alkalických živců nad plagioklasy.

Výskyt: Popsán v území Fen v Norsku.

Monchiquit

Šedočerná hornina s porfyrickou strukturou, s makroskopicky nenápadnými porfyrickými vyrostlicemi. Porfyrické vyrostlice tvoří nejčastěji pyroxen, vzácněji amfibol nebo magnetit. Porfyrické vyrostlice jsou obklopené hnědočernou afanitickou základní hmotou, tvořenou "plstnatými" jehličkovitými amfiboly, plagioklasy a magnetitovými zrnky, obklopenými sklem. Základní hmota může být i slabě zabarvená (s normativním plagioklasem + nefelinem, nebo analcimem) bohatá mikrolity pyroxenu, amfibolu a Fe-rud.

Pyroxeny jsou zastoupeny augitem a Ti-augitem, vzácnější je amfibol (barkevikit, kaersutit) a biotit. Monchiquity mají proměnlivé minerální složení, mohou obsahovat i olivín, apatit, kalcit a zeolity.

Výskyt: Vyskytují se v oblastech alkalických hornin, např. v j. Portugalsku a j. Norsku. V ČR byly popsány v Českém středohoří, v. od Malého Března.

Alnöit

Hornina bez živcová, ultramafická (M > 90%), porfyrická s jemnozrnnou až afanitickou základní hmotou.

Obsahuje melilit, biotit + klinopyroxen, olivín, kalcit. Popsána byla i varieta s monticellitem. Akcesorický je apatit, perovskit, zirkon, Fe-rudy, nefelin, nosean.

Porfyrické vyrostlice tvoří makroskopicky nápadný biotit, který může dosahovat velikosti až několika cm. Dále augit, olivín, Ti-magnetit a apatit.

Výskyt: Na ostrově Alnö (Švédsko), v j. části kolského poloostrova, v ČR byl popsán v údolí řeky Ploučnice.

Polzenit

Makroskopicky jsou polzenity šedočerné, navětralé (nazelenalé) svým vzhledem nápadně připomínají a lterované bazalty.

Od předchozího alnöitu se liší významným zastoupením foidů.

Strukturu mají porfyrickou s mikrohypautomorfně zrnitou základní hmotou.

Na jejich minerálním složení se podílí melilit, biotit, v podstatném množství jsou zastoupeny foidy (nefelin, haüyn, sodalit), + Ti-augit, olivín, kalcit, apatit, perovskit a Fe-rudní minerály. Neobsahuje živce, číslo tmavosti 70-90%. Vyskytuje se i varieta s monticellitem.

Vyrostlice tvoří olivín. Biotit bývá často poikilitický, minerály sodalitové skupiny a nefelin jsou xenomorfní, vyplňují prostory mezi ostatními minerály.

Výskyt: Žíly vystupující s. od České Lípy, mezi Svojkovem, Českým Dubem a Světlou pod Ještědem. Název podle německého názvu řeky Ploučnice.