Definice: V QAPF klasifikačním diagramu vulkanitů odpovídá poli 3. Ryolity jsou definovány jako výlevné ekvivalenty granitů obsahující především křemen (tridymit, případně cristobalit, 20 - 60% z křemene a živců), alkalické živce (sanidin 35-90% z živců), plagioklasy (oligoklas, andezín 10-65% z živců).
Barva:	Bílá, šedá, růžová, červená, zelená.
Textura:	Masivní, pórovitá, fluidální, mandlovcovitá.
Struktura:	Porfyrická, základní hmota hemikrystalická, hyalinní, devitrifikovaná, sférolitická, symplektitická.
Minerální / Normativní složení:	Světlé minerály:	Křemen, tridymit, cristobalit, sanidin, plagioklas.
	Tmavé minerály:	Biotit, vzácněji amfibol nebo pyroxen (augit, hypersten), granát (almandin), případně i cordierit.
	Akcesorie:	Magnetit (jako jemný, rozptýlený pigment), zirkon, apatit a titanit.

Ryolity jsou hojné výlevné horniny s porfyrickými vyrostlicemi, které tvoří zejména alkalické živce (sanidin, vzácněji kyselý plagioklas) a křemen (ojediněle biotit, amfibol a pyroxen). Základní vztahy mezi třemi vysokoteplotními živci dokládá Obr. 1. Základní hmota je velmi jemnozrnná, její charakter je variabilní, krystaly minerálů mohou být doprovázeny sklem (případně může být základní hmota sklovitá). Ryolity mohou být následkem postvulkanické exhalační činnosti intenzívně rozloženy, jsou kaolinizovány a alunitizovány.

Ryolity tvoří v přírodě kupy, proudy, časté jsou ve vulkanických brekciích, ignimbritech nebo tufech i jako vulkanická skla (obsidián, smolek, pemza).

Praktické použití: Ryolit (obsidián, perlit) se často používá jako materiál pro konstrukci speciálních termických a akustických izolátorů. Ryolitová pemza je v chemii využívána jako velmi dobrý filtrační materiál. Aztécká kultura v Mexiku je využívala jako vhodný stavební materiál, sloužila i jako dekorační kámen.

Ryolity, jejichž vznik je v české literatuře nejčastěji spojován se závěrečnou fází variské orogeneze, jsou stáří svrchně karbonského a permského, se ve starších pracích označují jako křemenné porfyry nebo paleoryolity. Z hlediska petrografické jde o intenzivněji alterované ryolity s nimiž mají shodné primární minerální a chemické složení.Vždy jde o horniny světlé, často s felzickou základní hmotou, které krom efuzívních těles tvoří drobné pně a žíly. Terminologie se řídí celkovou horninovou asociací (některé z nich mohou být označeny i jako porfyrické mikrogranity).

Paleoryolit. Munster. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.

Ryolit. Vyhňa. SR. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie MU Brno.

Ryolit, vějířovitě uspořádané živce. Údolí Teplé, ČR. 1N. Sbírková depozita M. Gregerové.

Ryolit, vějířovitě uspořádané živce. Hliník, SR. 1N / XN. Sbírková depozita M. Gregerové.

Výskyt: Vyskytují se spolu s dacity, andezity a bazalty. Ve SR vystupují v Kremnickém a Štiavnickém pohoří, zejména v okolí Vyhni u Štiavnice, Hliníku, Bartošovy Lehotky (spolu s obsidiánem) a na východním Slovensku je to oblast Prešovských a Tokajských vrchů. Popsány byly z Liparských ostrovů u Sicílie (v německé, italské a ve starší české literatuře jsou ryolity nazývány liparity).

Alterované ryolity se v ČR tvoří žíly ve svrchním paleozoiku v Povltaví, nehojné jsou v jílovském pásmu; efuzívní typy nalezneme ve svrchním paleozoiku u Mníšku a Davle, kambrické v křivoklátsko-rokycanském pásmu, permské v Podkrkonoší: Tatobity a další výskyty v širším okolí Kozákova, Hodkovic, Vlčetína, Bohdánkova a Pelíkovic u Liberce, dále v okolí Broumova (Vraní hory na česko - polské hranici), Běloves u Náchoda, dále v Oparenském údolí u Lovosic, v okolí Teplic a jinde. Na Moravě v okolí Rýmařova a Horního Města.