Granitický pegmatit

Podíl tmavých minerálních složek v obj. %

Speciální hornina granitického složení, velkozrnná až hrubě zrnitá, jejíž vznik souvisí s nahromaděním těkavých prvků. Tyto umožňují tvorbu velkých krystalů zejména silikátů křemene a živců.
Barva	Variabilní, nejčastěji světlá, různé odstíny.
Textura:	Masivní, kavernózní.
Zrnitost:	Velmi velkozrnná, hrubě zrnitá.
Minerální složení:	Křemen, alkalické živce (zejména mikroklinu s typickými perthity albitu), albit, vzácněji oligoklas, muskovit a biotit.
Poznámka:	Název používán i jako obecně nadřazený termín pro hrubozrnné a velkozrnné horniny různého složení.

V horninách přesycených SiO₂, spadá nejvíce pegmatitů do oblasti, vymezené v QAP trojúhelníkovém diagramu, granitu a alkalickoživcovému granitu. V případě hornin nenasycených SiO₂ spadá, v QFP trojúhelníkovém diagramu, většina pegmatitů do oblasti nefelínového syenitu.

Pegmatity mohou vznikat krystalizací pegmatitového magmatu obohaceného těkavými prvky, metasomaticky i metatekticky. Nejnápadnějším znakem pegmatitů je zrnitost, jsou velmi hrubě zrnité až velkozrnné.

Vystupují jako pravé žíly nebo čočky. V mocnějších pegmatitových žílách lze obvykle rozlišit od okrajů do středu několik zón, lišících se velikostí zrna i minerálním složením. Při okraji žíly bývá vyvinuta jemnozrnná aplitická zóna, směrem do středu pegmatitu po ní následuje zóna složená z křemene a živců, které se graficky prorůstají.Velikost zrna se zvětšuje. Pod ní je hrubozrnná pegmatitová zóna a v centru bývají vyvinuty tzv. blokové pegmatity s krystaly živce a křemene velkými několik dm až m. Při okraji blokové zóny jsou často starší minerály metasomaticky zatlačovány minerály novými. Hlavní minerální asociace jednotlivých zón se nemění. Zastoupen je alkalický živec (K-živec, albit), plagioklas (albit - oligoklas) a křemen. V okrajové zóně se s nimi malém množství objevuje biotit, někdy i turmalín. V hrubozrnné zóně bývá běžný turmalín, muskovit a biotit. Metasomatické partie na okrajích blokové zóny a v centrální části pegmatitového tělesa jsou mineralogicky nejpestřejší. Vedle muskovitu se vyskytují v hojném počtu turmalíny (verdelit, indigolit, rubelit, skoryl), amblygonit, andalusit, beryl, columbit - tantalit, zirkon, kassiterit, lepidolit, spodumen, uranin, Mn - fosfáty a řada dalších. Pegmatity stejně tak jako aplity jsou svým výskytem vázány na oblasti granitoidních těles nebo se vyskytují v jejich blízkosti.

Výskyt: V ČR jsou pegmatity velmi hojné. Mezi nejznámější patří pegmatity na Písecku, Domažlicku a na západní Moravě (Dolní Bory, Cyrilov, Rožná, Vídeň a řada jiných lokalit). Jsou rozšířené i z hlediska celosvětového. Drúzy v pegmatitech tvoří turmalín, topaz, růženín, morión a pod. Největší krystaly byly popsány z Minas Gerais (Brazílie), z Madagaskaru a Ukrajiny (volyňské pegmatity), z Uralu a Zabajkalské oblasti.

Vedle nejznámějších granitických pegmatitů se vyskytují granodioritické pegmatity, alkalickoživcové syenitické pegmatity, foidové pegmatity i gabrové a dunitové pegmatity.

Praktické použití: Pegmatity patří mezi vyhledávané horniny, se širokým průmyslovým využitím. Draselné živce jsou využívané při výrobě porcelánu, slídy využívá elektrotechnický průmysl, křemen se využívá k optickým účelům. Z lepidolitu a cinvalditu se získává Li. Řada minerálů obsahuje vzácné prvky ( Be, U, Th, Nb, Ta, Zr, Ti ).

1 Granitický pegmatit. Struktura písmenková (pegmatitová), křemen a alkalický živec. Údraž u Písku.

Pegmatit. Krčmaň u Olomouce. ČR.

Skorylový pegmatit: U Pasecké myslivny. ČR. Petrografická depozita katedry mineralogie a petrografie, PřF MU Brno.

Písmenkový pegmatit. Maršíkov. Petrografická depozita katedry mineralogie a petrografie, PřF MU Brno.

Pegmatit. Odenwald. Petrografická depozita katedry mineralogie a petrografie, PřF MU Brno.

Pegmatit. Selb, Bavory. Petrografická depozita katedry mineralogie a petrografie, PřF MU Brno.