Příručka je doporučena jako základní učební texty pro poznávání hornin. Podává přehled hornin magmatických, sedimentárních a metamorfovaných s uvedením jejich klasifikačních principů a terminologie. Je zaměřena na laboratorní výzkum hornin, především na makroskopické a mikroskopické rozbory. Výhradně se věnuje petrografickým otázkám. Neřeší základní petrologické problémy a ani se nevyjadřuje se blíže k rozdílům mezi pojmy masiv, pluton, peň, komplex, vrstva, série, skupina a dalším obecně geologickým pojmům.

Celé zpracování vychází z doporučení a závěrů Subkomise IUGS (z prací řady autorů od r. 1976 do r. 1991), Fediuka (1987, 1996, 1997), využívá principů pro klasifikace a názvosloví metamorfovaných hornin doporučených SCMR (1986), NPSM (Národní pracovní skupiny pro metamorfované horniny, 1987), a Sukem, Gregerovou (1991). Terminologie a klasifikace sedimentárních hornin je založena na principech doporučených Kukalem (1985), Šindelářem (1987), Kontou (1987) a Hladilem (1996).


Obr. 1 Schematický nákres vzájemného sepětí základních horninových skupin

Pod pojmem hornina je zde chápán agregát minerálních zrn a ( nebo) pevná, přírodně, uměle a (nebo) kombinací obou vzniklá látka tvořená krystaly, sklem, přeměněnou organickou hmotou, či kombinací těchto komponent.

Petrografie je ve své podstatě empirická věda založená především na pozorování. Znaky jako barva, minerální složení, struktura a textura jsou studovány a používány jako základ pro rozčlenění palety v přírodě se vyskytujících hornin do skupin, kterým petrologové přiřazují názvy. Petrogenetické studie kombinují různé experimentální a teoretické postupy a používají induktivní a deduktivní zdůvodnění k vyslovení závěru o původu horniny a jejím vývoji v čase.

Petrografie, na rozdíl od botaniky či chemie nepracuje s druhy přirozenými, vzájemně od sebe ostře ohraničenými základními jednotkami systému. Řada hornin představuje zpravidla směsi, které plynule přecházejí jedna do druhé nejen v rámci skupiny, ale i mezi skupinami navzájem. Nejsou tedy druhem v pravém slova smyslu, ale jakousi uměle vytvořenou jednotkou. Jejich rozdělení a vzájemné vymezení není přirozené, ale pouze dohodnuté.

Horniny podle geneze se dělí na skupiny:





Ve skupině sedimentárních hornin by bylo vhodné v tomto smyslu oddělit ještě horniny residuální (Konta 1987).