|
Obecná kritéria
Kritéria pro rozlišeních vyvřelých, metamorfovaných a sedimentárních hornin
MAGMATITY
| |
PLUTONICKÉ |
VULKANICKÉ |
| TEXTURY |
Masivní.
Paralelní textury jsou méně časté.
Specifické textury:
Orbikulární, smouhovitá. |
Pórovité: pěnová, miarolitická, mandlovcová.
Fluidální.
Perlitová.
Textury polštářových láv. |
| PROSTOROVÁ ORIENTACE |
Obvykle všesměrně zrnité; minerály rozmístěné pravidelně. |
Usměrněné tokem lávy. |
| STRUKTURY |
Typické jsou struktury holokrystalické stejnoměrně
zrnité: hypautomorfně zrnitá.
Symplektitové: grafická (písmenková,
pegmatitová, runit), myrmekit, poikilitické. |
Struktury hemikrystalické a sklovité:
trachytická,
vitrofyrická.
Struktury nerovnoměrně zrnité: porfyrické.
Struktury
specifické: ofitická, sférolitická. |
| TYPICKÉ MINERÁLY |
Alkalické živce, nefelin sodalit, nosean,
haüyn, leucit, kankrinit, melilit, alkalické pyroxeny, alkalické amfiboly,
melanit, olivín, perovskit. |
+ vysokoteplotní plagioklasy, sanidin, sklo. |
| TVAR A OMEZENÍ MINERÁLŮ |
Často automorfní a hypautomorfní omezení.
Automorfní omezení je nápadné a výrazné zejména v případě akcesorických
minerálů: zirkon, monazit, apatit, titanit, opakní minerály. |
Automorfní vývin mají porfyrické vyrostlice, běžné
jsou kostrovité krystaly, zonální stavba, časté velmi komplikované srůsty. |
| MODÁLNÍ SLOŽENÍ |
Vysoký obsah živců nebo foidů, často horniny s vysokým
podílem tmavých minerálů (amfibolu, pyroxenu). Karbonáty, minerály ze skupiny
epidotu, chlority a zeolity se vyskytují jako sekundární minerály. |
SEDIMENTÁRNÍ
| TEXTURY |
Charakteristická je textura vrstevnatá - plošně
paralelní.
Méně zastoupené jsou textury masivní: silicity, vápence, křemence. |
Typické texturní znaky: úlomkovitý
charakter, transportem opracované klasty, vysoká porosita, křížové a
diagonální zvrstvení, bahenní praskliny, čeřiny a jiné vrstevní nerovnosti. |
| PROSTOROVÁ ORIENTACE |
Minerály se ukládají podle ploch vrstevnatosti. |
| STRUKTURY |
Typické struktury: klastické, biogenní,
chemogenní, oolitické.
|
| TYPICKÉ MINERÁLY |
Minerály vznikající chemickým vysrážením:
sádrovec, halit, karbonáty; dále glaukonit, opál, uhlíková a uhelná
substance, jílové minerály, bö hmit, diaspor, chamozit. |
| TVAR A OMEZENÍ MINERÁLŮ |
Minerální zrna nemají vlastní krystalový
tvar; s výjimkou minerálů chemogenních nebo autigenních. Obvyklé jsou
nepravidelné úlomky v různém stádiu zaoblení.
Těžké minerály nesou stopy
mechanického opracování (zaoblení). |
| MODÁLNÍ SLOŽENÍ |
Vysoký podíl křemene a jílových minerálů.
Živce (až na výjimky) jsou zastoupeny relativně málo. Vysoký podíl karbonátů,
nepřítomnost vyšších obsahů tmavých minerálů. |
METAMORFOVANÉ
| TEXTURY |
Charakteristické jsou textury břidličnaté:
Páskovaná, plástevnatá, lineární, stébelnatá; svraštění a vrásky na plochách
foliace.
Méně časté jsou textury masivní: mramory,
hadce, metakvarcity, rohovce, eklogity.
Chybí pórovité textury: neplést
s kavernózní! |
| PROSTOROVÁ ORIENTACE |
Metamorfní břidličnatost - minerály
rozmístěné nerovnoměrně, často rozptýlené, shlukují se do paralelních poloh,
rovnoběžných s primární vrstevnatostí nebo sekundární břidličnatostí. |
| STRUKTURY |
Homeoblastické: lepidoblastická,
granoblastické, nematoblastická, fibroblastická.
Porfyroblastické: atolová,
kelyfitická, poikiloblastická (cedníková), daktylitická. |
| TYPICKÉ MINERÁLY |
Staurolit, stilpnomelan, andalusit, kyanit,
sillimanit, cordierit, omfacit, wollastonit, tremolit, forsterit, korund,
mastek, grafit, epidotová skupina, pumpellyit, lawsonit, chloritoid, granát,
aktinolit, antofylit, glaukofan, spinelidy, humit atd. |
| TVAR A OMEZENÍ MINERÁLŮ |
Mezi minerály v metamorfovaných
horninách existují velmi komplikované vztahy (vzájemně se uzavírají a
prorůstají), automorfní omezení minerálů je velmi vzácné, vždy jde o
nejjednodušší krystalový tvar. Porfyroblasty mohou mít někdy automorfní
omezení, častěji jsou však omezeny xenomorfně. Okraje amfibolů a slídových
minerálů bývají v metamorfovaných horninách silně roztřepené. Zonální
krystaly jsou vzácné, srůsty prosté a nepříliš hojné. |
| MODÁLNÍ SLOŽENÍ |
Vysoký obsah slíd a chloritů, běžně granát,
relativně vysoké obsahy živců. Vyskytují se horniny bohaté karbonáty, horniny
bohaté na živce i horniny bohaté tmavými minerály (amfiboly , biotitem,
pyroxeny). |
Fylonity
| 1 |
Jsou zachovány relikty původní horniny. |
| 2 |
Fylitický vzhled je doprovázen typickou čočkovitou
texturou. Ať již makroskopickou nebo mikroskopickou. |
| 3 |
Jednotlivé čočky jsou různě velké, zrnitost
je ve všech přibližně stejná. |
| 4 |
Minerály jsou v rámci každé čočky přednostně orientovány. |
Krystalizační posloupnost v magmatických horninách - Sukcese
| 1
|
Minerál starší má vyšší stupeň automorfie
než minerál mladší. Minerály, které jsou korodované jsou vždy starší.
|
| 2
|
Minerál, který se svým tvarem přizpůsobuje
minerálu jinému je vždy mladší.
|
| 3
|
Host (minerál uzavíraný) je starší než
hostitel (minerál uzavírající).
|
| 4
|
Vzájemné xenomorfní omezení, případně
prorůstání minerálů jsou znakem současné krystalizace.
|
| 5
|
Porfyrické vyrostlice jsou vždy starší než
základní hmota.
|
| 6
|
Xenomorfní minerál, porušující automorfní
omezení jiného minerálu je vždy minerál mladší.
|
| 7
|
Minerál, kolem kterého se shlukují jiné
minerály (je krystalizačním centrem), je vždy starší než minerály, které na
něj "nasedají".
|
| 8
|
Reakční lemy, které vznikají na styku dvou
minerálů jsou mladší než minerály z nichž vznikají.
|
| 9
|
Opacitové lemy vznikají v prvních
stádiích krystalizace.
|
| 10
|
Minerál, který stmeluje rozpraskané
krystaly, nebo vyplňuje trhliny je vždy mladší.
|
| Poznámka: Výše uvedená kritéria platí pouze
v těch případech, kdy horniny nebyly ovlivněny metasomatickými procesy.
Jsou proto dobře použitelné pro vulkanity. U plutonitů je třeba brát zřetel i
na procesy metasomatické, které probíhají zejména v konečném (postmagmatickém)
stádiu vývoje horniny. V daném případě uvedená kritéria ztrácí na svém
významu.
|
Asimilace
| 1
|
Přítomnost minerálů, které nejsou
charakteristické pro magmatické horniny: andalusit, cordierit, grafit,
granát, korund, sillimanit, wollastonit, případně abnormálně vysoký obsah
biotitu, amfibolu nebo pyroxenu.
|
| 2
|
Neobvyklé minerální asociace: nefelin -
křemen, olivín - křemen, horniny s velkým počtem minerálních druhů.
|
| 3
|
Abnormální chemické složení: např. zvýšený
obsah oxidů, které jsou charakteristické pro okolní horninu.
|
| 4
|
Výskyt okrajové zóny plutonického tělesa,
která svým složením nasvědčuje vlivu okolních hornin na magmatickou horninu.
|
| 5
|
Přítomnost xenolitů (cizorodých úlomků)
hornin. Kontaminace je nejlépe patrná na rozplývavých okrajích xenolitů
a v celkové nehomogenitě horniny. Kolem xenolitů se často objevují zóny
rozdílného minerálního složení.
|
| 6
|
Zaoblené okraje uzavřenin, nebo šlíry
navazující na xenolity.
|
| 7
|
Pozvolné přechody hornin pláště do
magmatických hornin, nebo postupný přechod xenolit - magmatická hornina.
|
| 8
|
Na styku magmatické horniny
s horninami pláště proniká kontakt hlouběji do těch hornin, které
snadněji podléhají asimilaci (selektivní kontakty).
|
Porfyrické vyrostlice - porfyroblasty
|
|
Porfyrická
vyrostlice
|
Porfyroblast
|
| PODLE MINERÁLŮ:
|
Pouze ve vyrostlicích se vyskytuje:
olivín (mimo forsterit); titano-augit;
sanidin; bazické plagioklasy; foidy.
|
Porfyroblasty tvoří: staurolit;chloritoid;
kyanit; andalusit;
cordierit;
granát; magnetit; albit; karbonát;
tremolit.
|
| PODLE UZAVŘENIN
|
Uzavřeniny uspořádané od přírůstkových zón,
nebo rovnoběžně s krystalovým omezením.
|
Uzavřeniny orientované rovnoběžně
s paralelní texturou horniny, uzavřeniny tvoří v minerálech vrásky,
nebo esovitě zprohýbané řady.
|
| PODLE ORIENTACE
|
|
Porfyroblast je orientován napříč paralelní
textuře horniny; pokud je s ní rovnoběžný, nelze na jeho původ soudit.
|
| SRŮSTOVÉ ZÁKONY
|
Složité srůstové zákony.
|
Jednoduché srůsty.
|
| ZONÁLNÍ STAVBA
|
Hojné přírůstkové zóny.
|
Vzácná (často skrytá).
|
| LEMY
|
Opacitový lem.
|
Lemy minerálů, které svým růstem zatlačují
minerály jiné.
|
| OMEZENÍ
|
Automorfní omezení, magmatická koroze.
|
Často xenomorfní, nebo nejjednodušší
krystalové tvary.
|
Deformace – metamorfní krystalizace
PREKRYSTALINNÍ DEFORMACE
POSTKINEMATICKÁ KRYSTALIZACE
|
PARAKRYSTALINNÍ DEFORMACE
SYNKINEMATICKÁ KRYSTALIZACE
|
POSTKRYSTALINNÍ DEFORMACE
PREKINEMATICKÁ KRYSTALIZACE
|
| Helicitické struktury, pseudomorfované
staré vrásy, staré plochy s kontrolují mimetickou krystalizaci,
relikty starších struktur z deformačního stadia zachované mezi partiemi,
které přednostní postkinematickou orientaci ztratily.
|
Rotované granáty, staurolity, esovitě
zprohýbané řady uzavřenin např. v albitech, slídy porušené na vnější
straně oblouků, společný výskyt predeformačních, paradeformačních a
postdeformačních minerálů.
|
Mechanické porušení a katakláza minerálů,
porušení starších struktur.
|
Rozpoznání kontaktní metamorfózy
| TERÉNNÍ VZTAHY
|
PŘÍTOMNOST MINERÁLŮ TYPICKÝCH PRO KONTAKTNÍ
METAMORFÓZU
|
VZNIK MASIVNÍCH TEXTUR
|
VZNIK KONTAKTNÍCH BŘIDLIC
|
| Závislost výskytu na blízkosti magmatického
tělesa a intenzivnější změny směrem k magmatitu, injekce magmatu.
|
Andalusit (chiastolit), cordierit,
wollastonit, periklas, brucit, korund, sillimanit, skapolit, hypersten,
vesuvián, diopsid; biotit, granát, minerály sanidinové facie.
|
Potlačení původní foliace a vznik masivních
textur, částečné natavení horniny, oxidace a sní spojené změny barvy.
|
Skvrnité, plodové, snopkovité textury,
zhrubnutí zrna. Běžně přechody do hornin nemetamorfovaných.
|
Tlakové účinky až mylonitizace
| UNDULÓZNÍ ZHÁŠENÍ
|
PORUŠENÍ TVARU
|
ROZPRASKÁNÍ
|
| Undulózní zhášení křemene a jeho anomální
dvojosost.
|
Porušení tvaru původních minerálů.
|
Rozpraskání minerálních zrn, trhliny
prostupují často i několika minerálními zrny, vznik systému paralelních
trhlinek, granulace zrn.
|
| Undulózní zhášení živců, ohnutí
polysyntetických dvojčatných lamel, vznik nepravidelného anomálního
lamelování, dislokace lamel.
|
Porušení původních struktur a textur.
|
Vznik kataklastické, maltovité,
porfyroklastické až mylonitové struktury.
|
| Ohýbání slíd, vznik dvojčatění slíd.
|
Deformace valounů, mandlí a fosílií.
|
Vznik sekundární proudové textury, jako
důsledek rozvlečení slíd do paralelních poloh.
|
| Dvojčatění karbonátů.
|
|
V extrémních případech vznik
pseudotachylitů (jemná drť připomínající sklo).
|
| Tlakové deformace se nejvýrazněji projevují
v minerálech v tomto sledu: karbonát - křemen - slídy - živce.
|
Diaftoréza
| DIAFTORIT SE DÁ ROZPOZNAT JEDINĚ NA
ZÁKLADĚ PŘÍTOMNOSTI RELIKTŮ PŮVODNÍ HORNINY. AŤ JIŽ RELIKTŮ PŮVODNÍCH
MINERÁLŮ NEBO RELIKTŮ PŮVODNÍCH STRUKTUR.
|
| 1
|
Výrazné foliační plochy pokryté množstvím
slíd.
|
| 2
|
V některých případech je patrná čočkovitá
nebo páskovaná textura, kde v čočkách nebo páscích se zachovávají
relikty původní výše metamorfované horniny.
|
| 3
|
Střídání poloh s vyššími a nižšími
metamorfními minerálními asociacemi, zejména když tyto polohy probíhají kose
k původnímu premetamorfnímu uložení (vrstevnatost sedimentu, proudění
magmatu).
|
| 4
|
Přeměny minerálů, charakteristické pro
diaftorézu:
|
|
|
výchozí:
|
produkt přeměny:
|
výchozí:
|
produkt přeměny:
|
|
|
biotit
biotit
|
chlorit
bezbarvá slída + chlorit
|
kyanit
|
muskovit
|
|
|
granát
granát
|
chlorit
chlorit+chloritoid
|
amfibol
|
chlorit, aktinolit
|
|
|
plagioklas
|
sericit+zoisit
|
ilmenit
|
směs sekundárních minerálů Ti označovaná
jako leukoxen
|
|
|
plagioklas
|
albit+ sericit+zoisit
|
pyroxen
|
uralit (zelený vláknitý aktinolit)
|
|
|
staurolit
|
muskovit, nebo chloritoid (chlorit)
|
|
|
Poznámka: Chlority vzniklé diaftorézou
obsahují běžně četné inkluze (rutil, titanit, opakní zrnka), bývají zbarveny
výrazně sytě zeleně. Tím se odlišují od chloritů primárně metamorfně
vzniklých, které jsou obvykle mnohem světlejší a bez inkluzí.
Uvedené přeměny minerálů však mohou probíhat
i vlivem jiných procesů (např. hydrotermálně) nejen diaftorézou.
|
Sedimentární – magmatický původ metamorfované horniny
| ORTORULA
|
PARARULA
|
| 1) TERÉNNÍ VZTAHY; STRUKTURNÍ A TEXTURNÍ
KRITÉRIA:
|
Přechod do typických granitoidů;
blastoporfyrické, blastogranitické
struktury;
přítomnost xenolitů;
zřetelná homogenita horniny;
projevy kontaktní metamorfózy
v plášti.
Diskordantní kontakt k okolním
parabřidlicím, přítomnost okrajových facií.
|
Přechody do typických parabřidlic;
relikty sedimentární textur (zejména
vrstevnatosti: diagonální a křížové zvrstvení, gradační zvrstvení);
výskyt reliktních struktur:
blastopsamitické, blastopsefitické;
přítomnost valounů, páskování horniny
(složení pásků se často rychle vertikálně mění, horizontálně bývá stálé);
výskyt poloh metamorfovaných typických primárních sedimentů např.
karbonátových hornin a křemenců.
|
| 2) MINERÁLNÍ SLOŽENÍ:
|
Většinou výrazná převaha světlých
horninotvorných minerálů (především živce: ortoklas, mikroklin);
foliační plochy nejsou obvykle pokryty
souvislými polohami slíd;
z akcesorických minerálů bývá častější
apatit, monazit a xenotim;
v případě zirkonu nebyly zjištěny žádné
výrazné rozdíly v jeho zastoupení v ortorulách a pararulách.
|
Ze světlých minerálů se významně uplatňuje
křemen a slídy (hlavně biotit);
slídy tvoří na plochách břidličnatosti
souvislé polohy (mázdry, plásty);
jsou přítomny minerály typické pro
metamorfované horniny: sillimanit, granát, staurolit, skapolit, grafit,
kyanit, cordierit atd.
Draselné živce mohou i chybět.
|
| 3) CHEMICKÉ SLOŽENÍ:
|
| Chemické složení shodné
s granitoidními horninami.
|
Často vyšší obsah Al (Mg, Fe, Ca);
světlé, slídami chudé pararuly mají
zpravidla vysoký obsah Si a nízký obsah alkálií (hlavně K).
|
Původ klastického materiálu v sedimentech
| MATERIÁL Z KYSELÝCH A INTERMEDIÁLNÍCH
HORNIN:
|
Křemen obsahuje kapalné nebo plynné
uzavřeniny, nebo mikrolity magmatických minerálů (zirkon, monazit).
K-živce, kyselé a intermediální
plagioklasy.
Allanit, muskovit, biotit, turmalín, topaz,
kasiterit, zirkon, apatit, monazit, xenotim, titanit, magnetit, amfibol.
|
| MATERIÁL Z BAZICKÝCH A ULTRABAZICKÝCH
HORNIN:
|
Bazické plagioklasy, ilmenit, pyroxeny,
amfiboly, magnetit, leukoxen, apatit, chromit, serpentin, spinely, pyrop.
|
| MATERIÁL Z METAMORFOVANÝCH HORNIN:
|
Křemen - často undulózní, se sillimanitem
nebo rutilem.
Plagioklasy kyselé a intermediální.
Staurolit, andalusit, sillimanit, kyanit,
diopsid, tremolit, aktinolit, glaukofan, vesuvián, wollastonit, cordierit,
korund, muskovit, biotit, chlorit, chloritoid, epidotová skupina, mastek,
granáty, rutil, amfibol, zirkon, titanit, apatit.
|
| MATERIÁL Z HYDROTERMÁLNÍCH ŽIL:
|
Křemen bývá mléčně zakalený, často uzavírá
červíkovité chlority, opakní minerály hydrotermálních žil.
|
| ÚLOMKY HORNIN:
|
Patří mezi nejprůkaznější materiál. Mohou
být zastoupeny valounky různých hornin (a to i velmi drobné), nebo úlomky
hornin: grafické srůsty křemene a K- živce (kyselé horniny), devitrifikované
sklo, úlomky s ofitickou strukturou, sférolitické živce, úlomky starších
sedimentů (obvykle jemněji zrnité než studovaný klastický sediment) a pod.
|
Autigenní charakter minerálů v sedimentech
| 1
|
Automorfní, dokonale omezené krystalky,
nebo naopak zcela nepravidelné obrysy minerálů, které lze objasnit pouze
vznikem na místě.
|
| 2
|
Nepravidelné nebo nedokonalé krystalové
omezení zrn, způsobené současným růstem.
|
| 3
|
Vzájemný poměr k jiným alogenním i
autigenním minerálům sedimentární horniny;
jevy regenerace nebo naopak jevy
zatlačování jiných minerálů, přítomnost reliktů minerálů (zejména
autigenních) na jejichž místě vznikaly jiné autigenní minerály.
|
| 4
|
Vývin různých nepravidelně omezených
minerálních zrn ve tmelu, nebo v matrix sedimentární horniny.
|
| 5
|
Vyplňování pórů, dutin, trhlin
v sedimentu.
|
| 6
|
Střídání s jiným autigenním minerálem,
vznikajícím za podobných fyzikálně chemických podmínek.
|
| 7
|
Znaky dokládající, že jde o produkt
překrystalování původní koloidní hmoty. Přítomnost mikroglobulární stavby,
trhlinek vzniklých vysycháním zrn a jiných znaků, svědčících o tom, že
minerální zrna představovala původně koloidní gelové mikrokonkrece.
|
| 8
|
Redukční charakter minerálů
v podmořských sedimentech nebo naopak výrazný oxidační charakter ve
zvětrávací kůře.
|
| 9
|
Charakteristické formy krystalických
agregátů minerálů jako jsou radiolity, axioly a pod.
|
| 10
|
Zatlačování a nahrazování zrn.
|
Těžké minerály sedimentů
| amfiboly
|
epidot
|
kyanit
|
siderit
|
turmalín
|
| anatas
|
granát
|
leukoxen
|
sillimanit
|
vesuvián
|
| andalusit
|
hematit
|
magnetit
|
spinel
|
xenotim
|
| apatit
|
chlority
|
monazit
|
staurolit
|
zirkon
|
| biotit
|
ilmenit
|
pyroxeny
|
titanit
|
|
| brookit
|
korund
|
rutil
|
topaz
|
|
Přeměny
| AlbitizaceAlunitizace
|
Přeměna horniny vlivem roztoků bohatých na
SO42-. Přeměňovány jsou především živce. Vedle síranu
alunitu se tvoří křemen, opál a jílové minerály. V horninách s vysokým
obsahem Ca vzniká sádrovec nebo anhydrit. Přeměna postihuje zejména ryolity,
andezity a dacity.
|
| Argilitizace
|
Přeměna sedimentů v jílové minerály nebo
jejich agregáty. Typickou argilitizací je kaolinitizace živců, chloritizace
biotitu, pyroxenů a amfibolů. Příkladem jsou pyroklastické horniny.
|
| Bastitizace
|
Přeměna jiných tmavých minerálů než olivínu
v serpentin. Používá se pro přeměnu rombických pyroxenů, amfibolu a
flogopitu.
|
| Baueritizace
|
Proces, při kterém se z biotitu uvolňuje
železo. Výsledkem je vybělený, odbarvený biotit, který se podobá muskovitu.
|
| Epidotizace
|
Proces, při kterém na úkor jiných minerálů
(plagioklasů a amfibolu) druhotně vzniká epidot (nebo zoisit a klínozoisit,
někdy se označuje jako zoisitizace).
|
| Chloritizace
|
Chloritizace postihuje tmavé minerály, je
to souhrnné označení procesů vedoucích ke vzniku chloritu na úkor jiných
minerálů (především biotitu, amfibolu, pyroxenu a granátu, nebo na úkor
skla).
|
| Kaolinizace
|
Přeměna silikátů zejména živců na jílový minerál.
|
| Pinitizace
|
Přeměna vedoucí ke vzniku slídových
pseudomorfóz (muskovitu, chloritu nebo biotitu, často i směsi muskovitu s
chloritem) po cordieritu, někdy po nefelinu, topazu, andalusitu a nebo po
živcích.
|
| Propylitizace
|
Propylitizace postihuje vulkanické a
vulkanoklastické horniny. Je to hydrotermální přeměna tmavých minerálů za
vzniku sericitu, chloritu, epidotu, zeolitů, kalcitu a kaolinitu. Přeměna je
doprovázena prokřemeněním a hornina bývá impregnována pyritem.
|
| Saussuritizace
|
Saussuritizace postihuje středně bazické a
bazické plagioklasy. Hydrotermální přeměna vedoucí ke vzniku pseudomorfóz
zoisitu, skapolitu, sericitu, kalcitu, křemene a albitu z anortitu.
|
| Sericitizace
|
Hydrotermální přeměna živců (draselných i
plagioklasů), při které vzniká jemně šupinkatá slída - sericit.
|
| Serpentinizace
|
Přeměna olivínu na minerály skupiny
serpentinu. Podle některých autorů i dalších tmavých minerálů (pyroxenů,
amfibolů, flogopitu).
|
| Skapolitizace
|
Hydrotermálně metasomatická přeměna spojená
s přínosem chlóru a vedoucí ke vzniku skapolitu.
|
| Steatitizace (talkizace)
|
Přeměna tmavých minerálů (olivínu,
pyroxenu, amfibolu, chloritu) v mastek.
|
| Uralitizace
|
Přeměna pyroxenu v jemně vláknitý světle
zelený amfibol (tremolit- aktinolit).
|
| Zeolitizace
|
Hydrotermální přeměna, při níž jsou původní
minerály nahrazovány zeolity (např. foidy).
|
Zrnitosti magmatických a metamorfovaných hornin
| Dudek, Fediuk, Palivcová (1962) |
Návrh zrnitosti metamorfovaných hornin podle SCMR (1986) |
| Průměrná velikost zrna v mm |
Číslo zrnitosti |
Označení zrnitosti |
Označení skupiny a velikosti zrna |
velikost zrna v mm |
označení zrnitosti |
| >33 |
1 |
velkozrnná |
v cm |
|
|
| 33-10 |
1 |
velmi hrubě zrnitá |
|
16 mm |
velmi hrubozrnná |
| 10-3.3 |
1-10 |
hrubě zrnitá |
v mm |
4 mm |
hrubozrnná |
| 3.3-1 |
10-100 |
středně zrnitá |
|
1 mm |
střednozrnná |
| 1-0.33 |
100-1000 |
drobně zrnitá |
v desetinách mm |
0,1 mm |
< |
| 0.33-0.1 |
1000-10 000 |
jemně zrnitá |
|
|
jemnozrnná |
| 0.1-0.01 |
10 000-100 000 |
velmi jemně zrnitá |
v setinách mm |
0,01 mm |
velmi jemnozrnná |
| 0.01-0.001 |
>100 000 |
celistvá |
v tisícinách mm |
< 0.001 mm |
ultrajemnozrnná |
|
