GRANIT

Granit

Podíl tmavých minerálů v obj. %

Definice: Termín granitoid je souhrnný název pro všechny plutonity makroskopicky připomínající granit, tj. pro libovolnou horninu složenou hlavně z křemene, alkalického živce a (nebo) z plagioklasu. Obvykle má více než 65 % hm. SiO₂ a minimálně 20 % obj. křemene.
Barva:	Světlá, bílá, růžová, červená, žlutá, modrá atd.
Textura:	Masivní, orbikulární, skvrnitá, smouhovitá.
Zrnitost:	Drobně zrnitá, středně zrnitá, hrubě až velkozrnná.
Struktura:	Granitická, hypautomorfně zrnitá, porfyrická, tmavé minerály mají často vyšší stupeň automorfie.
Minerální složení:	Minerály světlé:	Křemen, albit, K-živce, plagioklasy.
	Minerály tmavé:	Biotit, +muskovit, +augit, +turmalín, +amfibol.
	Akcesorie:	Allanit, andalusit, apatit, cordierit, granát, ilmenit, magnetit, monazit, pyrit, sillimanit, titanit, topaz, xenotim, zirkon.
Křemen:	Makroskopicky nejčastěji šedý, výjimečně modrý nebo načervenalý, xenomorfně omezený. Často uzavírá plynné, kapalné nebo smíšené inkluze, které jsou patrné při větším zvětšení mikroskopu.
Alkalické živce:	Barva alkalických živců je žlutobílá, nažloutlá, růžová až masově červená. Základní vztah mezi alkalickými živci a plagioklasy je doložen Obr. 1. Bývají zastoupeny perthitickým ortoklasem nebo mikroklinem. Albit je nejčastěji přítomen jako perthitické vrostličky v K-živcích. Lokálně mohou být K-živce albitem i zatlačovány. Na styku s plagioklasy se často objevují myrmekity. Ortoklas bývá přítomen ve všech varietách granitů, mikroklin je častější v dvojslídných granitech, v ostatních varietách bývá vzácnější. K-živce ve stejnoměrně zrnitých varietách bývají xenomorfně omezené, pokud tvoří porfyrické vyrostlice mohou být hypautomorfně až automorfně omezené. Běžné jsou dvojčatné srůsty podle karlovarského srůstového zákona. Vyrostlice mohou dosahovat velikosti 1-15cm a bývají obklopeny středně až hrubě zrnitou základní hmotou (např. karlovarský granit - hrad Loket). Srůst je častodobře patrný i makroskopicky (dvojčatné lamely se liší leskem).
Plagioklas:	Barva plagioklasů je nejčastěji bílá, vzácněji nažloutlá až nazelenalá, ojediněle jsou načervenalé. Pokud jsou čerstvé mají skelný lesk, přeměnami matní, lesk se ztrácí. Přítomen je oligoklas vzácněji až kyselý andezín. Běžně je tabulkovitý (podle 010), polysynteticky zdvojčatěný (obvykle podle albitového srůstového zákona), disynteticky podle zákona karlovarského. Bývá i zonální.
Biotit:	Má na první pohled až černou barvu, v tenkých lupíncích bývá hnědý, rezavě hnědý až červený. Mnohem vzácněji se setkáváme se zelenými biotity. Tvoří hypautomorfně až xenomorfně omezené, tlustě tabulkovité, pseudohexagonální sloupečky, místy je tence lupenitý. Běžně se shlukuje v lupenité agregáty. Mikroskopicky často pozorujeme uzavřeniny minerálů s radioaktivními prvky (zirkon, apatit, monazit), kolem kterých bývají zřetelně vyvinuty pleochroické dvůrky.
Muskovit:	Stříbřitě lesklý, nažloutlý až slabě nazelenalý muskovit tvoří xenomorfní lupínky. Někdy se agregátně shlukuje. Vyskytuje se pouze v nejkyselejších granitech (muskovitových, dvojslídných a turmalín-muskovitových).
Amfibol:	Barvu má makroskopicky černou, jeho výskyt je omezený na granity, které se blíží jednak granodioritům a jednak kvarcmonzonitům. Mikroskopicky pozorujeme zelené nebo hnědé amfiboly obvykle výrazně pleochroické.
Andalusit, sillimanit:	Přítomnost andalusitu, sillimanitu, cordieritu je nejčastěji vysvětlována asimilací a kontaminací Al bohatých hornin. Tím bývá objasňován např. i vyšší obsah Al v muskovitu. Andalusit bývá narůžovělý, krátce sloupečkovitý, slabě pleochroický, místy se mění v sericit.
Cordierit:	Na přítomnost cordieritu můžeme usuzovat již z makroskopicky patné šedozelené barvy horniny (rozkládá se na pinit).Čerstvý cordieritový granit má ale namodralou případně modrofialovou barvu. Nejčastěji však bývá cordierit nazelenalý, ve výbrusových preparátech bezbarvý, s dobře patrnou štěpností, která je často zvýrazňována pokročilou pinitizací. Ve stejnoměrně zrnitých varietách je xenomorfně omezený. V nestejnoměrně zrnitých tvoří hypautomorfně až automorfně omezené porfyrické vyrostlice. Cordierit může tvořit porfyrické vyrostlice, nebo je, ve stejnoměrně zrnitých varietách, xenomorfně omezený.
Granát:	Granát má fialově červenou barvu, bývá xenomorfní, obvykle drobný, velmi často je zastoupen almandinem.

Granit zaujímá v klasifikačním diagramu QAPF pole 3: křemen (20-60% z celkového objemu horniny), alkalické živce (mikroklin, ortoklas, albit = 35-90% z celkového obsahu živců), plagioklas, nejčastěji oligoklas (10-65% z celkového obsahu živců). Toto je rozděleno do dvou podoblastí: na plagioklasem chudší syenogranit a plagioklasem bohatší monzogranit (včetně adamelitu).

Pokud obsah tmavých minerálů je ve skupině granitu nižší než 5% hovoříme o leukogranitech, při obsahu vyšším než 20% jde o melanokratní granit.

Granity jsou nejrozšířenější plutonické horniny svrchní kůry, velmi pestrého minerálního složení a geneze. Vzhledem ke svému velkému zastoupení v rámci plutonických hornin (tvoří cca 40% ze všech plutonitů svrchní kůry) patří stále k nejvíce studovaným horninám a otázky jejich geneze bývají často diskutovány v odborné literatuře. Granity vystupují jako batolity, intruzívní žíly, pravé i ložní. Za největší je považován masiv Siera Nevady v Kalifornii.

Specifický případ granitu představuje granit rapakiwi, který má oválné, červenavé K-živce lemované bílým, šedobílým nebo slabě nazelenalým oligoklasem (tzv. ovoidy). Obvykle je biotit-amfibolový. Chemické a minerální složení má velmi proměnlivé, pohybují se v rozpětí granit-granodiorit-diorit.

Výskyt: Finsko, Ukrajina (okolí Radomyšle, Korostena a Boguslava).

Porfyrický granit. Shappell.Westmoreland. Anglie.

Dalším obdobným případem mohou být orbikulární granity, které mají charakteristické zonální, často dokonale kulovité útvary - orbikuly, dosahující velikosti od 1cm až do 30 cm. Jejich plošný rozsah je malý (desítky max. sta m²). Nejvíce jsou rozšířeny ve Finsku.

Základní vztah mezi alkalickými živci a plagioklasy. Ternární živce (albit, ortoklas, anortit) jsou zobrazené jako oddělené fáze s vyznačením pole mísivosti v kombinaci s výsledky optické mikroskopie (Deer, Howie, Zussman 1996).

	Granit "starých štítů". Krivograd. Ukrajina. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.
	Biotitový granit. Melibocus. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.
	Porfyrický granit. Loket. Karlovarský pluton. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.
	Orbikulární granit. Švédsko. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.

V ČR jsou granity součástí např. žulovského plutonu, krkonošsko-jizerského masivu, moldanubického centrálního plutonu, masivu Smrčin, Krušných hor, Císařského lesa, dále tiského masivu, středočeského plutonu, karlovarsko-nejdeckého masivu, železnohorského plutonu, brněnského masivu, dyjského masivu atd. Turmalínové granity vystupují v okolí Náchoda u Tábora (v blízkosti rybníku Jordán), Přibyslavi u Čáslavi, blanický granit obsahuje sillimanit (tvoří vrch Blaník na Vlašimsku), železnobrodský granit (jižní okraj krkonošsko-jizerského masívu) andalusit, mrákotínský granit andalusit a granát (almandin). Andalusitový a dumortieritový granit byl popsán z Hůrky pod Křemešníkem, pyroxenové granity nalezneme u Chlebů, cordieritový dvojslídný granit jz. u Milína na Příbramsku, cordieritový granit na Křemešníku, aplitické granity vystupují severně od Vicenic u Náměště a jsou zastoupeny i mezi biotit-muskovitovými až muskovitovými granity vrchu Blaníku a v jeho okolí.

	Granit. Jáchymov. ČR.
	Porfyrický turmalínový granit. Písek. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie MU Brno.
	Granátový granit. Přibyslavice. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie MU Brno.

Praktické využití: Granity poměrně lehce zvětrávají, někdy za vzniku kulovitých balvanů. Jejich poměrně řídké rozpukání umožňuje vylomení i ohromných bloků (např. Lipnice, Řásná, Mrákotín - monolit na Pražském hradě). Patří mezi hojně využívané, hodí se dobře ke kamenickému zpracování a leštění. Používají se jako leštěné obkladové desky významných stavebních monumentů (liberecký a tiský granit), jako základové kameny, soklové kvádry, desky laboratorních stolů, RTG zařízení atd. Odpad (žulový štěrk) bývá používán na náspy železničních tratí atd., nebo v některých lomech je přímo granit na štěrk drcen.

Hrubě až středně zrnité, červené nebo růžové amfibol-biotitové granity od egyptského Asuanu, byly ve starém Egyptě používány na monumentální stavby (zhruba již před 3000 let před n.l.).

Rapakiwi byly na území ČR hojně využívány jako dekorační a náhrobní kameny. Je z nich např. zhotovena část dlažby a schodiště na druhém hradním nádvoří Pražského hradu.

Syenogranit - Monzogranit

Syenogranit je varieta granitu v němž alkalických živců je nejméně třikrát tolik než plagioklasu (na rozdíl od monzogranitu). Odpovídají poli 3a v QAPF diagramu. Jako typický příklad uvádí Fediuk (1996) dvojslídné granity karlovarského plutonu v jeho nejdeckém úseku. V porovnání s monzogranity jsou však syenogranity málo časté. Většina granitů vystupujících na území ČR odpovídá monzogranitům.

V následující části jsou uvedeny vybrané variety granitů v ČR.

Porfyrický granit - monzogranit

Porfyrický granit je většinou světlá hornina, s makroskopicky nápadnou porfyrickou strukturou. Vyrostlice, až 10 cm velké, tvoří obvykle draselný živec.

Porfyrický granit. Krásná Hora. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie MU Brno.

Hlavními minerály světlými jsou křemen, draselný mikroperthitický živec (ortoklas nebo mikroklin) a plagioklas (oligoklas, andezín). Alkalický živec albit je obvykle přítomen pouze ve formě mikroperthitů v K-živcích. Z tmavých minerálů je častý biotit, méně muskovit, někdy je přítomen i turmalín. Porfyrické granity s výraznou převahou draselného živce jsou poměrně hojné, a to i přesto, že se svým složením blíží velmi často monzogranitu (adamelitu).

Porfyrické granity jsou horniny hrubozrnné až velkozrnné s krystaly jednotlivých minerálů v průměru většími než 5 mm.

Výskyt:

Středočeský pluton:

Červený říčanský granit až monzogranit (adamelit)

Biotitový "říčanský" granit, Březí u Říčan, středočeský pluton. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie MU Brno.

Má makroskopicky nápadné až 3 cm velké, často až masově červené K-živce. Obsahuje převahu živců nad křemenem, mezi živci alkalickými a plagioklasem je často poměr 1:1. Hnědý biotit způsobuje makroskopicky skvrnitý vzhled, zejména monzogranitu. Na makrovzorku jsou patrná drobná šedá zrnka křemene.

Biotitový porfyrický monzogranit vystupuje v Březí u Říčan i v okolí Nepomuku, v jz. středočeského plutonu.

Porfyrický monzogranit od Milína je hrubozrnný a obdobně jako předchozí dva se vyskytuje i stejnoměrně zrnitý.

Amfibolový porf\yrický monzogranit. Krhanice. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.

Krkonošsko-jizerský pluton:

Růžový liberecký granit až monzogranit

Porfyrický biotitový granit s tlustě tabulkovitými, 0,5-2cm velkými, růžovými K-živci. K-živce jsou karlovarsky zdvojčatěné, dvojčatné srůsty patné i na makrovzorku. Přítomen bývá ortoklas i mikroklin. Ve výbrusových preparátech pozoruje orientované obrůstání bílého plagioklasu kolem růžových porfyrických vyrostlic K-živců, které nejlépe vynikne na naleštěných plochách.

Rumburský granit

Je porfyrický s hrubě zrnitou "základní hmotou" ( živce základní hmoty mají velikost až kolem 1cm). Vyrostlice mohou dosahovat velikosti do 8cm a jsou téměř výhradně tvořeny perthitickým mikroklinem. Obdobně jako v případě libereckého granitu i zde jsou vyrostlice lemovány bílým plagioklasem. Granit obsahuje křemen modré barvy a hornina má makroskopicky modrošedou barvu (barva je nápadnější ve stejnoměrně zrnitých varietách). Charakteristickou vedlejší součástí je pinitizovaný cordierit.

Čistecko-jesenický masiv:

Tiský syenogranit

Vystupuje v západní části čistecko-jesenického masívu s. od Plzně. Je nevýrazně porfyrický, hrubě zrnitý s makroskopicky rozlišitelnými minerály (3-5mm velké). V porfyrickém vývinu dosahují vyrostlice živců velikosti větší než 1cm. Hornina má charakteristickou modrošedou barvu, která je odrazem namodralého křemene a plagioklasů. Podle modálního složení uvedeného Hejtmanem (1957) jde o syenogranit (13% biotit, 31% plagioklas, 36% perthitické K-živce, 30% křemen). Plagioklasy jsou poměrně kyselé, složením odpovídají plagioklasu na hranici albit-oligoklas. Tiský syenogranit je kataklazovaný, místy pozorujeme až maltovitou strukturu. Drcené živce bývají stmeleny velmi jemnozrnnou drtí křemene, lupínky biotitu jsou plasticky ohnuté. Lokálně se zde objevují až mylonity, s "fluidální" strukturou, složené pouze z křemene a sericitu.

Centrální moldanubický pluton:

Mrákotínský monzogranit

Makroskopicky šedý místy až slabě narůžovělý (až 1 cm velké sloupečky růžového andalusitu a bílé K-živce o velikosti > 2 cm). Porfyrické vyrostlice nejsou příliš hojné a na světlém podkladě málo výrazné. Mnohem rozšířenější je stejnoměrně zrnitá, modrošedá varieta.

	Andalusitový granit Mrákotín. 1N. Výbrusová depozita M. Gregerové.
	Andalusitový granit Mrákotín. XN. Výbrusová depozita M. Gregerové.

Žulovský masiv:

Žulovský monzogranit

Makroskopicky šedý, porfyrický, s bílými vyrostlicemi alkalických živců. Častější je stejnoměrně zrnitý.

Stejnoměrně zrnitý biotitový monzogranit. Žulovský masív. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie MU Brno.

Nejdecko - karlovarský masiv:

Karlovarský monzogranit (horská žula)

Vedle porfyrického monzogranitu se žlutými porfyrickými vyrostlicemi ortoklasu se vyskytují variety středně a hrubě stejnoměrně zrnité. Jsou muskovit-biotitové, existují mezi nimi přechody do kvarcmonzonitů a granodioritů. Poměr alkalických živců:plagioklasu je často blízký 1:1.

Brněnský masiv:

Červený granit až monzogranit

Vystupuje v širším okolí Ostopovic. Makroskopicky má nápadné masově červené vyrostlice perthitického mikroklinu. Je středně až hrubě zrnitý.

Stejnoměrně zrnitý granit

Barva:	Světle šedý, namodralý, zelenošedý, velmi vzácně se setkáváme s růžovými varietami.
Textura:	Masivní, skvrnitá.
Zrnitost:	Drobně až hrubě zrnitá.
Struktura:	Granitická, hypautomorfně zrnitá.

Stejnoměrně zrnité granity mají obvykle vyšší podíl křemene než variety porfyrické a tím i poněkud vyšší obsah oxidu křemičitého (65 - 72 % SiO₂ a 25-35 % křemene). Stejnoměrně zrnité granity jsou nejčastěji hrubozrnné s tabulkovitými živci, slídami (biotit, muskovit) a amfibolem. Křemen je xenomorfní, obvykle vyplňuje prostory mezi živci. V celkovém obsahu živců převažují draselné živce (ortoklas a mikroklin) a albit nad oligoklasem. K-živce mají makroskopicky bílou, případně šedobílou barvu. V porovnání s předchozími porfyrickými varietami obsahují stejnoměrně zrnité granity obvykle i tabulkovité albity.

Běžný je biotit i muskovit.

Přítomnost biotitu a amfibolu je patrná makroskopicky - hornina má často "skvrnitý" vzhled.

Mohou se vyskytovat i melanokratní variety. Amfibolové granity jsou vzácné, mají zvýšený podíl plagioklasů. Zelený i hnědý amfibol tvoří shluky automorfně omezených prizmatických krystalů, nebo se tyto vyskytují izolovaně. Amfibol je doprovázen biotitem, běžně se setkáváme i s muskovitem. Amfibolové granity velmi často obsahují akcesorický allanit a titanit. Je pro ně charakteristická stejnoměrně hypautomorfně zrnitá struktura. Stejnoměrně zrnité variety často vystupují spolu s porfyrickými (viz např. výše uvedené výskyty) tvoří i samostatné plutony.

Výskyt : V ČR vystupuje v okrajové části dioritového pně u Mutěnína, sz. od Poběžovic. Zdejší granit obsahuje významný podíl allanitu.

Běžně doprovázejí granodiority: dyjský masiv - biotitový granit Mašovice, západní část brněnského masivu (leukokratní biotitový granit vystupující v širším okolí Hlíny. V Železných horách vystupuje chvaletický biotitový monzogranit a žumberecký biotitový monzogranit. V Hrubém Jeseníku v žulovském masívu žulovský syenogranit až monzogranit (místy nevýrazně porfyrický). Biotitový kataklazovaný monzogranit byl popsán jv. od Náchoda, mezi Čermnou a Novým Hrádkem. V čistecko-jesenickém masívu hrubozrnný červený biotitový monzogranit. Anatektické dvojslídné granity s cordieritem vystupují v asociaci s migmatitizovanými rulami v centrálním moldanubickém plutonu, např. Vanov sz. od Telče.

Amfibol-biotitové granity se vyskytují v masívu stodském a kladrubském.

Písmenkový granit (runit)

Barva:	Světlá, žlutá, narůžovělá, zelenkavá.
Textura:	Masivní, kavernózní.
Zrnitost:	Hrubozrnná až velkozrnná.
Struktura:	Písmenková.

Písmenková varieta granitu vzniká současnou krystalizací křemene a K-živce. Většina autorů přikládá značný význam fluidní fázi.

Písmenkový granit se vyznačuje výraznou převahou K-živců nad plagioklasy. Křemene bývá maximálně 25%. Ortoklas a mikroklin tvoří detailní srůsty s křemenem. Tyto bývají doprovázeny dalšími minerály. Běžný je muskovit, biotit a turmalín. Z akcesorických minerálů se nejčastěji vyskytuje a apatit a titanit.

Výskyt: Okrajové facie žumbereckého granitu, okrajové facie čistecko-jesenického granitu.

	Cordieritový monzogranit. Italské Alpy. 1N. Výbrusová depozita M. Gregerové.
	Cordieritový monzogranit. Italské Alpy. XN. Výbrusová depozita M. Gregerové.