Podíl tmavých minerálů v obj. %:

Definice: Granit, v němž je podíl plagioklasu s bazicitou vyšší než An05 < 10%. Spadá do pole 2 QAPF klasifikačního diagramu. Obsahuje 20-60% křemene (z obsahu křemene a živců), alkalické živce (ortoklas, mikroklin, albit) 90-100% z přítomných živců a oligoklas 0-10% z živců.
Barva:	Světlá - šedá, růžová.
Textura:	Masivní, miarolitická.
Zrnitost:	Jemně, středně až hrubě zrnitá.;
Struktura:	Panxenomorfně až hypautomorfně zrnitá.
Minerální složení:	Minerály světlé:	Alkalické živce, hlavně draselné, méně albit, významnou součástí je křemen, méně plagioklasy.
	Minerály tmavé:	Biotit, muskovit, alkalický amfibol (arfvedsonit, riebeckit, barkevikit), alkalický pyroxen (egirín, egirín-augit).
	Akcesorické:	Zirkon, monazit, apatit, titanit, xenotim, topaz, turmalín, pyrit, allanit, magnetit, ilmenit.
Alkalické živce:	Jsou zastoupeny ortoklasem nebo mikroklinem (často mikroperthitickým), někdy anortoklasem, vzácněji albitem.
Biotit:	Pokud je významněji zastoupen jako jediný zástupce tmavých minerálů je nutno uvést jej v názvu: biotitový alkalickoživcový granit.
Amfiboly:	Makroskopicky často černé, mikroskopicky odstíny modré až fialově modré, často pouze prosvítají. Koncentrují se do radiálně paprsčitě uspořádaných sloupcovitých agregátů. Obvykle jsou uváděny v názvu horniny.
Pyroxeny:	Makroskopicky černé, ve výbrusových preparátech často růžové, světle fialové až načervenalé. Jsou uváděny v názvu horniny.
Zirkon:	Je velmi častým akcesorickým minerálem alkalickoživcových granitů.

Převážná část alkalickoživcových granitů je leukokratní. Pokud podíl tmavých minerálů přesáhne 20% objemu horniny jde o melanokratní alkalickoživcový granit.

Alkalickoživcové granity jsou řadou autorů považovány za typický příklad frakční krystalizace, zahrnující stádium fáze pegmatitové a pneumatolytické. Obvykle bývají součástí velkých granitoidních komplexů.

Alkalickoživcové granity se vyskytují spolu s dalšími horninami alkalické řady jako jsou např. alkalickoživcové a nefelínové syenity.

Častý je výskyt s pegmatity, obvykle mezi nimi existují pozvolné přechody. Za typického zástupce je považován alaskit.

Výskyt: Alkalickoživcové granity jsou známé ze Skandinávie (jižní Norsko, Švédsko). Dále se s nimi setkáváme v Africe (Madagaskar, Kamerun, Alžír), v Itálii, na Sibiři, v Americe (Montana, Colorado) i v Grónsku. Riebeckitové granity byly popsány z Rumunska.

	Alkalickoživcový granit. Norsko. Sbírková depozita katedry mineralogie, petrologie a geochemie, PřF MU Brno.
	Alkalickoživcový granit. Horní Slavkov, ČR.Sbírková depozita katedry mineralogie, petrologie a geochemie, PřF MU Brno.
	V ČR jim odpovídá řada “plagioaplitů” jílovského pásma, nebo bítouchovský granit od Semil (Fediuk 1996).
Praktické využití: Alkalickoživcové granity se využívají především jako obkladové kameny významných stavebních monumentů. Leštěné mají řadu komerčních názvů jako např. růžový reál, růžový Ivanovič, růžová orchidea apod.
	Alkalickoživcový granit. Sageneftelot, Norsko. 1N. Výbrusová depozita prof. Rosického. 1N. Katedra mineralogie, petrologie a geochemie, PřF MU Brno.
	Alkalickoživcový granit. Sageneftelot, Norsko. XN.Výbrusová depozita prof. Rosického. XN. Katedra mineralogie, petrologie a geochemie, PřF MU Brno.

Alaskit

Definice: Leukokratní hornina, složená téměř výhradně z křemene a alkalického živce. Makroskopicky má bílou (nebo obecně světlou) barvu, obvykle masivní, jemně až hrubě zrnitá. Živce bývají automorfně omezené, křemen je xenomorfní, vyplňuje prostory mezi živci.

Výskyt: Spolu s alkalickými horninami. Nazván byl podle Aljašky.