|
Fonotefrit - Fonobazanit
| Definice: V QAPF diagramu zaujímají oblast 13.
Obsahují plagioklas (oligoklas, andezín
nebo labradorit, 50-90% z živců), alkalické živce (sanidin a ternární živce 10-50%
z živců) a foidy (10-60% z živců a foidů). Jde o efuzívní ekvivalenty essexitu
(foidového monzodioritu, foidového monzogabra). Ve fonotefritu je olivín
přítomen do 10% obj., ve fonobazanitu více než 10% obj. Tmavé minerály mohou být zastoupeny do 60%
obj. |
| Barva: |
Tmavší
šedá. |
 |
 |
| Textura: |
Mandlovcová. |
| Struktura: |
Porfyrická. |
| Minerální / normativní složení: |
Světlé minerály: |
Nefelin, analcim, leucit, haüyn, sodalit a zeolity. |
| Tmavé minerály: |
Olivín augit, egirín, hnědý amfibol, biotit. |
| Akcesorie: |
Apatit, magnetit, titan-magnetit. |
Obr. 1 Leucitový
fonotefrit. Struktura ocelární. Porfyrické vyrostlice tvoří pyroxen augit a
drobnější leucit. V základní hmotě se spolu s nimi vyskytuje plagioklas. Niedermendig.
Ubýváním foidů přecházejí fonotefrity do andezitů s foidy a
fonobazanity do bazaltů s foidy.
Fonotefrity i fonobazanity jsou horniny poměrně vzácné.
Fonobazanity byly popsány jz. od Podmokel, jv. od České Kamenice a sv. od Litoměřic
(vrch Sedlo). Fonobazanity byly popsány v. od Ústí n. Labem a od České Lípy.
Limburgit - Nefelinový fonobazanit až bazanit
| Barva: |
Černošedá až černá (alterované zelené nebo hnědé). |
| Textura: |
Mandlovcová, pórovitá. |
| Struktura: |
Porfyrická, základní hmota hyalinní. |
| Minerální / normativní složení: |
Světlé minerály: |
Obvykle nefelin
normativní. |
| Tmavé minerály: |
Olivín, augit, vzácně amfibol. |
| Akcesorie: |
Magnetit, titan-magnetit. |
Nefelínový fonobazanit až bazanit se sklovitou základní hmotou
(hyalo-nefelínový bazanit až hyalo-nefelínový fonobazanit) je jemnozrnný až
afanitický, vedle tmavých minerálů (olivínu a augitu, nebo jen augitu) obsahuje pouze
sklo. Sklo zastupuje světlé minerály a má proměnlivé chemické složení.Časté
jsou normativní živce a foidy (nefelin).
Porfyrické olivíny a augity jsou automorfně
omezené, magmaticky korodované, někdy až kostrovité. Sklo základní hmoty bývá čiré, žlutavé,
hnědé nebo červenohnědé. Pokud jsou v základní hmotě přítomny jemně zrnité
kostrovité krystaly nebo zárodky tmavých minerálů bývá zabarveno hnědě.
Výskyt: Limburgity se vyskytují v Českém středohoří (v okolí Bíliny).
|
