|
Mikrogranit
Světlý mikrogranit
| Barva:
|
Šedobílá, růžová.
|
|
|
| Textura:
|
Masivní.
|
| Zrnitost:
|
Jemně až středně zrnitá (0,5 - 5 mm).
|
| Struktura:
|
Hypautomorfně zrnitá, panxenomorfně zrnitá,
holokrystalická, symplektitová.
|
| Minerální složení:
|
Obsahují převahu draselných živců
(ortoklas, mikroklin) nad plagioklasy. Obvykle obsahují více než 20 %
křemene a více než65 % SiO2. Mohou obsahovat biotit nebo muskovit.
|
|
| Poznámka:
|
Okrajové partie granitoidních masivů, dříve
často označované jako aplitické granity, stejnoměrně zrnité variety “žulových
porfyrů”, pravé i ložní žíly.
|
Mikrogranity jsou kyselé horniny, chemickým a
minerálním složením odpovídají granitům, strukturně nejčastěji aplitům. Malá
zrnitost způsobuje určité problémy při určování jednotlivých minerálních fází,
zejména v symplektitech.
Výskyt: Středočeský pluton, brněnský masiv.
Porfyrický mikrogranit (žulový porfyr)
| Barva:
|
Vzácně světlá, obvykle tmavší šedá,
načervenalá, červená, nažloutlá až zelenošedá.
|
| Textura:
|
Masivní.
|
| Zrnitost:
|
Středně zrnitá.
|
| Struktura:
|
Porfyrická, základní hmota je jemně až
drobně mikrohypautomorfně zrnitá obvykle o velikosti od 0,5 až 2 mm,
mikrografická, mikropanxenomorfně zrnitá.
|
| Minerální složení:
|
Porfyrické mikrogranity obsahují více než
65 % SiO2 a v modálním složení více než 20% křemene. I zde
převažuje perthitický draselný živec (ortoklas a mikroklin) nad plagioklasem.
Porfyrické vyrostlice tvoří světlé minerály: křemen a K-živce, které jsou
obklopené základní hmotou složenou z křemene, K-živců, plagioklasu a
biotitu. Biotit může být někdy i ve vyrostlicích. Vzácně se objevuje amfibol
a diopsidový pyroxen.
|
Porfyrické mikrogranity tvoří menší tělesa,
ložní a nejčastěji pravé žíly, často i značných délek, drobné masivky
nebo okrajové facie větších granitoidních masivů. U některých žil je dobře
patrné usměrnění živcových vyrostlic paralelně s jejich stěnami.
Při okrajích těles bývají jemnozrnnější
v důsledku rychlejšího ochlazení a často i bez vyrostlic. Mají tmavší
barvu (způsobenou větším rozptýlením tmavých součástí a ne jejich větším %
zastoupením). Porfyrické mikrogranity (žulové porfyry) přecházejí někdy do
porfyrických mikrosyenitů (syenitových porfyrů) nebo porfyrických mikrogranodioritů
(granodioritových porfyritů).
Porfyrický mikrogranit. Duryňsko. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie
a geochemie MU Brno.
Mikrogranit. Proseč. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie
a geochemie MU Brno. ČR.
Obr. 1
Porfyrický biotitový mikrogranit (qtz, bit, plg, kfs). Porfyrické vyrostlice
tvoří křemen, ortoklas, albit a biotit. V základní hmotě se prorůstají
křemen a ortoklas. Struktura porfyrická s mikrografickou základní hmotou.
Přísečnice, Krušné hory (severní Čechy).
Obr. 2 Porfyrický mikrogranit se
sférolitickou základní hmotou. Vyrostlice křemene, živců a biotitu jsou
většinou automorfně omezené, mohou být uspořádané i paralelně. Medlánecký
kopec, Brno. Metabazitová zóna brněnského masivu.
Obr. 3 Porfyrický mikrogranit se symplektity v
mikrohypautomorfně zrnité základní hmotě. Porfyrické vyrostlice tvoří křemen,
K-živce a biotit. Plagioklas je zastoupen v základní hmotě. Brno - Kohoutovice.
Metabazitová zóna brněnského masivu.
Výskyt: Bývají mechanicky odolné, často
vypreparovány a vystupují v krajině jako dlouhé a dosti nápadné hřbety
(např. v okolí Blatné v Čechách žíly dlouhé až 20 km). Žíly
porfyrických mikrogranitů (žulové porfyry) jsou hojné ve všech granitoidních
masivech. U nás se vyskytují zejména ve středočeském plutonu (okolí Zvíkova,
Milešova, Kasejovic, na Horažďovicku, Blatensku, v Povltaví), vzácnější
jsou v plutonu moldanubickém a krušnohorském a v brněnském masívu.
|
