Andezity jsou často hydrotermálně alterovány. Hydrotermální přeměna může být doprovázena vznikem rudních žil. Primární minerální složení andezitů se výrazně mění. Z plagioklasů vzniká jílový minerál, sericit a albit. Tmavé minerály se mění v epidot, chlorit, objevuje se kalcit a výrazné prokřemenění. Barva horniny se mění. Nejčastěji je nazelenalá. Takto přeměněné andezity se nazývají propylity. Výskyty propylitizovaných andezitů mohou být náznakem výskytu rudních žil subvulkanické formace s Au, Ag, Pb, Zn.

Podle povahy tmavých minerálů se andezity dělí do variet: amfibol-biotitové (převažuje biotit), biotit-amfibolové a pyroxen-amfibolové (převažuje amfibol), biotit-hyperstenové a augit-hyperstenové (převažuje hypersten) a biotit-augitové, amfibol-augitové a hypersten augitové (převažuje augit). V jejich rámci jsou nejkyselejší andezity a s převahou biotitu a nejbazičtější augitové andezity.

Stanovení hranice mezi andezity a bazalty je často velmi problematické. Z existující řady rozlišovacích kritérií mezi nimi jsou, vedle bazicity plagioklasu, nejčastěji užívané číslo tmavosti (M) a obsah SiO₂ (Obr. 1).

Andezity a bazalty mají proměnlivé zastoupení tmavých minerálů, dohodnuta byla hranice na M=35% obj. (nebo 40% hm.). Andezity mají pak obsah tmavých minerálů nižší než dohodnutý limit, bazalty naopak vyšší. Dalším kritériem je obsah SiO₂, který je u andezitů vyšší než 52% hm. a u bazaltů nižší. Složení plagioklasů je často považováno za méně významné, a to i přesto, že je limitováno An₅₀. Existují vápenato-alkalické andezity s normativním obsahem až An₆₅ (a mnohdy vyšším), které obsahují běžně i vyrostlice labradoritu či bytownitu.

Výskyt: Andezity spolu s bazalty patří mezi rozšířené výlevné horniny. Podílejí se významně na složení vulkanitů celé cirkumpacifické oblasti i vulkanitů vázaných na alpinsko - himálajský orogén. Zde převládají nad ryolity i bazalty.

Vystupují ve vulkanických komplexech různého geologického stáří: kadomských, kaledonských, variských nebo alpínských.

V ČR je nalezneme v širším okolí Uherského Brodu, Nezdenice, Bojkovice, Bánov západně od Luhačovic, Tepelská vysočina, v Českém Středohoří (z. od Třebenic). Ve SR Kremnické a Štiavnické pohoří, Prešovské a Slánské vrchy, Vihorlat. Novohradské a Tokajské vrchy v Rumunsku, Bukové hory v Maďarsku, dále např. je produkují sopky Fudžisan, Krakatoa, Cotopaxi, Popokatepetl.

Praktické využití: Jako místní stavební kámen a ložiska Au, Ag, Pb, Zn.

Jejich paleovulkanické ekvivalenty byly označovány jako paleoandezity či porfyrity. Porfyrit je starý název používaný již v antické literatuře. Původně znamená “purpurový” a používalo se ho pro označení každé červenavé horniny s bílými skvrnami (podle porfido rosso antico) a v technické praxi se setkáváme i s dalším obdobným názvem porfido verde antico (gabrový).

S paleoandezity se na území ČR můžeme setkat v křivoklátsko - rokycanském pásmu a vystupují spolu s metabazalty v metabazitové zóně brněnského masivu.