Podíl tmavých minerálních složek v obj. %

Definice: V klasifikačním QAPF diagramu zaujímá oblast 4: křemen tvoří 20-60% z celkového obsahu živců a křemene, alkalické živce (v podstatě ortoklas) 10-35% z živců, plagioklas (oligoklas až andezín: 65-90% z celkového obsahu živců). Variety s obsahem tmavých minerálů nižším než 5% se označují jako leukogranodiority, s více než 25%tmavých horninotvorných minerálů melanogranodiority.
Barva:	Šedá, modrošedá, šedozelená.
Textura:	Masivní, skvrnitá, smouhovitá.
Zrnitost:	Středně až hrubě zrnitá.
Struktura:	Stejnoměrně hypautomorfně zrnitá.
Minerální složení:	Minerály světlé:	Křemen, alkalické živce, a plagioklasy.
	Minerály tmavé:	Nejběžnější je biotit, běžný amfibol, vzácnější augit, může se vyskytovat i muskovit.
	Akcesorie:	Zirkon, magnetit, titanit, apatit, allanit.

V asociaci s granity tvoří batolity a masivy největších rozměrů. Granity spolu s granodiority představují 80% kontinentálních plutonitů.

Podle zastoupení tmavých minerálů se rozlišují variety granodioritů: biotitový, amfibol-biotitový, biotit – amfibolový a amfibolový. Variety čistě amfibolové, stejně tak jako variety s pyroxenem, jsou vzácné.

Makroskopické odlišení od granitů je velmi obtížné. Uvádí se , že jsou obvykle o něco málo tmavší, obsahují tabulkovité až lištové plagioklasy, mezi porfyrickými vyrostlicemi se vedle K-živců objevují plagioklasy.

Poněkud nápadnější jsou tmavé, porfyrické amfibol-biotitové granodiority, přecházející do melanogranitů a syenitů. Tyto však bývají často považovány za tonality, diority a kvarcdiority.

Granodioritové masivy se vyznačují poměrně vysokou stejnorodostí horniny, zejména v případě tzv. čistě biotitových variet. Amfibol-biotitové jsou již méně homogenní, často se v nich objevují tmavé nahloučeniny amfibolů (vzácněji biotitu) a xenolity mafických bazičtějších hornin, které někdy tvoří i velké a hojné kry (např. v granodioritech brněnského masivu).

Amfibolový granodiorit s biotitem. Blansko - lom, brněnský masív. 1N. Sbírková depozita M. Gregerové.

Amfibolový granodiorit s biotitem. Blansko-lom, brněnský masív. 1N. Sbírková depozita M. Gregerové.

Schematický nákres: Amfibolový granodiorit s biotitem. Plagioklas, křemen, K-živec, amfibol, biotit. Blansko - lom. Brněnský masiv.

Výskyt: Granodiority jsou velmi rozšířené v Evropě (masiv Central ve Francii, pyrenejské granodioritové masivy), ve Skandinávii (střední Finsko), v ukrajinském štítě i v Americe (USA – kalifornský pluton).

V ČR v Českém masivu je granodiorit nejrozšířenější hornina nejen z granitoidních hornin, ale i ze všech plutonitů:

Muskovit-biotitový granodiorit

Je hojně zastoupený v nejdecko-eibenstockém a karlovarském masívu, kde vystupuje spolu s monzogranity.

Ve středočeském plutonu vystupují tmavé, jemnozrnné, muskovit-biotitové monzogranity až granodiority mezi Bystřicí a Benešovem (byl v nich popsán dumortierit).

Biotitové granodiority

Středočeský pluton: Blatenský granodiorit, ševětínský a benešovský. Granodiority zde vystupují spolu s monzogranity.

Lužický masív: Rožany - lužický biotitový granodiorit, vystupující s biotitovým monzogranitem, je ve svém typickém vývoji hrubě stejnoměrně zrnitý a velmi podobný biotitovým granodioritům z brněn

Brněnský masív: Královo Pole, Tetčice, Krumlovský les, Vedrovice.

Železné hory: V nasavrckém masívu, litický granodiorit - Litice u Žumberka.

Biotitový granodiorit. Nová ves u Chotěboře. Železné hory. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno.

Biotitové granodiority přecházejí do amfibol-biotitových granodioritů.

Amfibol-biotitové až biotit-amfibolové granodiority

K nim patří: Centrální granodiorit kladrubského masivu;
Granodiority stodského masivu a čistecko-jesenického masívu;
Granodiority brněnského masivu: Blansko, přecházející do tonalitů; Dolní Kounice vystupující spolu s kvarcmonzodiority, Olbramovice, Veverská Bítýška, Réna;
Granodiority dyjského masívu;
Granodiority nasavrckého plutonu v Železných horách;
Granodiority olešnického a novohrádeckého masivu v Orlických horách;
Granodiority lužického masivu.
Ve středočeském plutonu jsou to granodiority sázavské, kozárovické, sedlčanské (které přecházejí místy na jedné straně v porfyrické monzogranity a na druhé straně až v tonality).

Praktické využití: Používají se jako dekorační leštěné desky, dlažební kostky, soklové, obkladové a obrubníkové kameny, silniční a stavební štěrk.

Nejvíce byly těženy v širším okolí Blatné (biotitový granodiorit blatenský) jako kamenický materiál. V Hudčicích u Březnice se těžily tmavší amfibol-biotitové granodiority, které byly upravovány na dlažební kostky (byla jimi vydlážděna značná část Vídně, v poslední době byly použity na vydláždění pražského metra např. stanice Muzeum).

Granodiority, postižené mladšími deformacemi, jsou zbřidličnatěné a nepravidelně rozpukané. Tyto jsou nejvhodnější na výrobu silničního a stavebního štěrku. Známé jsou jejich výskyty a těžba v okolí Litic nad Orlicí, na Leskounu u Mor. Krumlova v brněnském masivu, těžily se i východně od Znojma v dyjském masivu. Vyskytují se i ve SR např. ve Vysokých Tatrách.

Granodiorit. Popradské pleso, SR. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie MU Brno.

Granodiorit. Čierný Balog. SR. Sbírkový fond katedry mineralogie petrologie a geochemie PřF MU Brno